Jan Nagy

„A co se mi líbilo: já když jsem tehdy napsal ten dopis na ústředí a do Sokolova, že končím (to bylo koncem roku – listopad), tak 7. ledna jsem dostal pozvánku do Prahy od Duška. To byl tehdy místopředseda nebo něco takového, prostě šajba v té stranický posloupnosti. A byl jsem tam já, Šuranová, Moravec (cyklista) a asi sedm lidí. Udělali nám oběd a dali nám odměnu. Dostal jsem poprvé a naposledy nějakou sumu: sedm tisíc korun. Což se mi teda hodilo... A poděkování! No a potom, když jsem odešel (emigroval do Německa), tak tam na tom Sokolovsku byl pod to podepsaný jakýsi Václav Kaněra, to byl takovej dědek plačka, kterej dneska samozřejmě už dávno nežije. Ten se pod to podepsal a byl naprosto jenom figurka, ředitel kulturáku v Sokolově. Bylo tam napsáno česky i německy, abych si to mohl přečíst, že oznamovali (tehdejšímu německému) oddílu, že: přerušujeme s vámi jakékoliv styky, protože jste poskytli, nenapsali azyl, ale prostě vyšli jste vstříc tady tomu zlosynovi. To je člověk, který byl vyřazen z reprezentace z disciplinárních důvodů. Doslova tam stálo, že jsem byl vyřazen z reprezentace. Tak, hergot, já tam měl papíry, že mi poděkovali za reprezentaci, rozumíš? Dodneška jsem vlastně držitelem rekordu, a oni mi tam psali takový ptákoviny... Takže oni se tomu akorát smáli a hodili to (do koše) – nemělo to pro ně cenu. Jenom se ukázalo, co jsou (u nás) lidi zač.“

„Žádnej profesionální sport se tehdy nepěstoval, i když samozřejmě byla reprezentace (tam už to bylo refundovaný). Ale profesionální by to byl sport, kdybych z toho něco získal. Já jsem z toho v životě nic nezískal. Jednou jsem udělal takovou sérii rekordů. V Teplicích to bylo: 240 kg a to byl druhej třetí nejlepší výkon všech dob. Byl třeba ten Alexejev, ale tam se nedalo moc soupeřit. Zaprvý byl o třicet kilo těžší než já a oni tam také přece jen měli v lékárnách přístup k tomu něrabolčiku. Něrabol bylo anabolikum a tam si to normálně kupovali těžce pracující lidé. A bylo to evidentní. A taky můžu říct, že Alexejev byl sice o dva roky starší, ale už je taky dva roky mrtvej.“