Vít Frank Mutl

* 1947

  • "Já jsem jel do Jugoslávie a přešli jsme přes hranice. My jsme neměli žádné papíry, přešli jsme přes hranice a tam přes noc jsme šli lesem a takovými horami. A co si o tom vzpomínám, je, že tam byli vojáci dole pod námi a my jsme byli už blízko k hranicím a my jsme jenom, něco jsme udělali, že oni tam najednou začali křičet. A my jsme utíkali a psi štěkali. No a my jsme se dostali do Itálie mezi hranicí, kde je Rakousko, Itálie a Slovinsko. Tam jsi utekl v tom místě. My jsme přelezli přes hranici, oni nás Italové chytili. A to byli Italové, jsou takoví... oni měli takové klobouky s péry a měli takovou radost, že někoho chytili na hranici a pořád nám dávali koňak. Protože my jsme neměli co pít, my jsme chtěli vodu, to si vzpomínám. Hodili nás do vězení v Terstu a tam jsme byli asi měsíc, ve vězení, než zjistili, že nejsme žádní zločinci nebo něco takového. A na co si vzpomínám, že oni nám dávali jíst špagety každý den. Každý den jsme dostali špagety, a ne maso nebo tak, to byla jenom ta rajská omáčka se špagetami."

  • "Proč jsem utekl? Většina toho byla, protože já jsem byl, no, jak se to říká, já jsem byl velice slabý, když jsem byl malý kluk. Já jsem měl obrnu, když jsem byl malé děcko a tak trošku jsem se cítil... nebyl jsem tak silně vypracovaný. Říkal jsem si, říkal jsem si… A já si myslím, že jsem byl tak potlačený dolů trošku. Ale já jsem si říkal, v té době se nemohlo cestovat nikam za komunismu, tam se nemohlo vyjet ven, nic. A já jsem si říkal: 'No, můj život je takový mizerný, co já udělám? Já chci vidět svět, já uteču do světa, abych si aspoň užil. Abych věděl, co to vlastně je.'"

  • Full recordings
  • 1

    Edinburgh, 28.05.2022

    (audio)
    duration: 01:19:00
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Amerika mi otevřela dveře

Frank Vít Mutl
Frank Vít Mutl
photo: žákovský tým

Frank Vít Mutl se narodil 20. ledna 1947 v Chrlicích u Brna. Když byl malý, prodělal dětskou obrnu, jejíž následky ho nadále omezovaly. Po roce studia na vysoké škole se v roce 1968 rozhodl, že emigruje. Hranice přešel na pomezí Itálie, Rakouska a Slovinska, po krátkém pobytu ve vězení, strávil ještě čtyři měsíce v uprchlickém táboře a pak odletěl do USA. Tam se učil angličtinu a živil se různými pracemi. Aby se vyhnul narukování do války ve Vietnamu, po šesti měsících v New Yorku přesídlil do Kalifornie. Nakonec se usadil ve skotském Edinburghu, kde žil i v době natáčení rozhovoru (2022).