"Majdan. Přišli za mnou kolegové. Měli jsme projekt "Expedice TV2" - natáčeli jsme těžko dostupná místa: bažiny, pouště - cestovali jsme a pak o těchto extrémních místech vyprávěli. A pak za mnou přišli kolegové Leša a Denis a řekli: "Na Majdanu se odehrávají neuvěřitelné události, půjdeme tam a ukážeme pravdu?". Souhlasil jsem: příběh je důležitý, prostředky to umožnily. Filmový štáb odjel do Kyjeva. Dal jsem jim dokumenty k jednání s Berkutem - aby si vyslechli obě strany. Ale bojovníci odmítli mluvit. Pak jsme odjeli do Charkova, kde vládly protimajdanské nálady. A tady je ten paradox: jak protestující, tak jejich odpůrci říkali jedno: "Janukovyč je zloděj a hajzl. Je třeba vyměnit moc." A tak přijel filmový štáb a všechno jsme ukázali. Byla to velmi živá, novinářsky dobrá reportáž, kterou také komentovali. Filmový štáb byl ve vysílání. Vyprávěli jsme o tom. To znamená, že jsme vyprávěli úplně jiný příběh, než jaký se tehdy vysílal na všech federálních kanálech. V tu chvíli jsme samozřejmě nesouhlasili nejen s úřady. V tu chvíli jsme nesouhlasili ani se značnou částí diváků, kteří psali rozzlobené dopisy: "Měli jsme vás rádi, ale vy podporujete fašisty!". No a to je všechno, nic víc.
Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)
"V Tomsku byla Východní ropná společnost a Chodorkovskij tuto Východní ropnou společnost koupil - město se tak stalo zónou strategických zájmů JUKOSu. Brzy začal Michail Borisovič studovat místní média: kdo a jak utváří agendu. V té době jsme byli nejvlivnějším holdingem v regionu - nejen TV2, ale i několik televizních kanálů a rozhlasových stanic. JUKOS se nás snažil ovládnout. Začali jednat o koupi mediálního holdingu s mým spoluzakladatelem Arkadijem Mayofisem. Měli jsme zásadní neshody. Kategoricky jsem se proti obchodu postavil: "Máme za sebou deset let boje za nezávislost. To je naše historie. A teď přichází člověk s velkými penězi a zájmy - a vy dobře chápete, k čemu to všechno je".
Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)
"Zároveň jsme si ale jako médium byli vědomi svého politického vlivu a cítili jsme, že musíme Rusko - nebo alespoň naše město a region - nasměrovat správným směrem. K tomu přispělo celé naše antikomunistické zázemí. Ale čím blíže jsme se dívali na "ty dobré" u moci, tím více otázek se objevovalo: korupce, nezákonnost a pak válka v Čečensku. Okamžitě jsem si uvědomil, že to není jen kavkazská tragédie, ale také národní katastrofa. A tak se také ukázalo - mnoho dnešních problémů vyrostlo právě odtud.
Ale zároveň, když se stal rok 1996 - později jsem o tom studentům opakovaně vyprávěl -, zatnuli jsme zuby a zapojili se do kampaní "Volte, nebo prohrajte" a "Volte menší zlo". Vedli jsme kampaň za Jelcina, dokud se nevrátí komunisté. Zpětně jsme si uvědomili, že to bylo špatně. Protože to byla diskreditace naší profese.
Přeloženo automatickým překladačem (DeepL)
Viktor Mojsejevič Muchnik (narozen 11. června 1958 v Tomsku) je ruský historik, odborník na anglickou historiografii a dějiny starověku, novinář, mediální manažer, zakladatel a šéfredaktor nezávislé televizní společnosti TV2 (1990– 2014). Je znám jako důsledný kritik autoritářských tendencí v současném Rusku. Je absolventem Historické fakulty Tomské státní univerzity (1980), obor dějiny antického světa a středověku. Ve své vědecké práci se zaměřil na kritickou analýzu marxistické historiografie, na studium teorie civilizací Arnolda Toynbeeho a na srovnávací studium imperiálních modelů (Římská říše, Čína, Ruská říše). Získal doktorát z anglické filozofie dějin (1983). V letech 1980–1990 přednášel dialektický materialismus na Tomském institutu ASU a dějiny starověku a Východu na Tomské státní univerzitě a vedl autorský kurz historiografie 20. století.
Po rozpadu SSSR založil spolu s Arkadijem Majofisem první ruskou nezávislou televizní společnost TV2, tehdy mediální holding. Vypracoval originální koncepci “provinčních médií” (2000), v níž ukázal roli regionálních médií při zachování kulturní identity, popsal ekonomické modely nezávislých médií v podmínkách autoritářství a navrhl metodologii “malých agend” jako alternativu ke státní propagandě.
V roce 2014 mu byla odebrána licence za reportáže na podporu Majdanu a znovu spustil TV2 v digitální podobě. Po vypuknutí ruské války proti Ukrajině a zablokování webových stránek v roce 2022 odešel do exilu v Arménii. Spustil archiv svědectví “Očití svědkové 24. února” a také pořad “Govorit NeMoskva” na kanálu YouTube.
V roce 2023 se přestěhoval do Prahy, kde pokračuje ve svých mediálních projektech.
Získal ocenění Zlaté pero Ruska (2003) a Mezinárodní cenu za svobodu tisku (Výbor na ochranu novinářů, 2014).
