Adriena Morávková

* 1940

  • "Když jsem byla ve škole [zaměstnání v ZUŠ], tak maminka se chtěla podívat za tou starší sestrou do Švédska [Aglaia] a já, že ji budu doprovázet, protože už jí také byl nějaký ten pátek. Jednou jsem to neměla doma zrovna nejlepší. Dcera byla s tátou proti mně trochu, byla v pubertě. Já jsem přišla do školy a říkám: 'Já už tam nemám nikoho jiného než toho psa,' to jsem měla pudla Mauru. Oni se toho chytli a řekli: 'Ne, ne, my tě nikam nepustíme. Máš jednu sestru ve Švédsku, druhou v Americe, ty bys tam mohla zůstat a my bychom z toho měli problémy.' Říkám: 'Vždyť tu mám dceru, to prostě nejde, abych ji opustila.' Nic nepomohlo. To bylo ještě předtím, než to všechno padlo."

  • "V šedesátém osmém jsem měla jít s dcerou na nosní mandle, zrovna 21. srpna, a když jsem to v rádiu slyšela, tak jsem říkala: 'Ne, já se bojím, já nikam nepůjdu, nevím, co se bude dít.' Tak jsem nešla. Přijela za mnou sestra [Aglaia], která byla tady poblíž na chatě, měla od nějakého kamaráda půjčenou chatu. Přijeli z té chaty, seděli u nás, byli tam několik dní a tam to všechno rozebírali a pak se nakonec rozhodli, že odejdou. Její manžel tam měl [ve Švédsku] režiséra [Alfréd Radok], který si ho tam vyžádal, protože on byl scénograf, takže ho tam chtěl, protože se mu líbilo, jak to dělá. Takže tam půjdou alespoň na rok a že se uvidí. Jenomže rok odešel a oni si to prodlužovali, až tam nakonec zůstali, protože tady už to k ničemu nebylo."

  • "To šlo, to on ještě pracoval. Dělal spíš jenom nějaké opravy a to až do toho padesátého devátého, kdy ho zavřeli. Prostě jednou nepřišel domů, nic nám neřekli. My jsme nevěděli, dva dny nebyl doma. Nevím, jak se to maminka dověděla. Ten krámek tam prostě vybrali, co se dalo, to mám všechno napsané, co vše bylo sebrané. To byly vzácné hodiny, které tloukly i čtvrtky a nakonec jsem je viděla u soudu, tam je komunisti předali. Šperky, některé jsme viděli i na některých komunistkách. To byly rodinné šperky, to nám také všechno sebrali doma. Já jsem v té době zrovna byla v Praze, takže jsem u toho nebyla, ale prohlíželi si můj deník, což bylo také hrozně potupné, když jsem se to poté dozvěděla. Všechno sebrali, auto nám sebrali, dům sebrali a táta byl zavřený."

  • Full recordings
  • 1

    Chrudim, 22.09.2022

    (audio)
    duration: 01:46:16
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Chrudim, 15.10.2022

    (audio)
    duration: 01:00:28
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Tátu zavřeli a vybrali mu zlatnictví. Naše šperky nosily komunistky

Na louce za Chrudimí, léto 1963
Na louce za Chrudimí, léto 1963
photo: archiv pamětnice

Adriena Morávková se narodila 21. července 1940 v Chrudimi. Zde prožila se svými sourozenci Aglaiou, Ferdinandem a Consuelou nejen své dětství, ale i převážnou část života. Její dědeček Emanuel Morávek, významná regionální osobnost, byl zlatníkem, obchodníkem a především vynikajícím violoncellistou a kapelníkem. Vedle otcovy zlatnické dílny se rodiče Adrieny věnovali lekcím společenského tance a výchovy. Otec Ferdinand Morávek narukoval v roce 1951 k Pomocným technickým praporům ve Strašicích a roku 1959 ho ve vykonstruovaném procesu potrestal lidový soud v Chrudimi za údajnou spekulaci se zlatem. Obě sestry – slavné herečky emigrovaly, nejstarší Aglaia v roce 1968 do Švédska a mladší Consuela v roce 1979 do Spojených států amerických. Adriena Morávková vystudovala střední hospodářskou školu, vystřídala několik administrativních pozic. Skoro 50 let učila tanec. V roce 2022 žila v Chrudimi.