Jiří Moravčík

* 1957

  • „Pak už jsem začal vymýšlet, protože my jsme tam vždycky jezdili těmi škodovkami, dvakrát jsme byli na Jethro Tull ještě. A vydrželi jsme to, škodovky vydržely, dojely zpátky a pak jsme začali vymýšlet autobus. Tam ale normálně nešlo autobus objednat. Já jsem měl mamku v ČSAD, takže tam to bylo dobré. A my jsme vždycky potřebovali sehnat razítko SSM, protože z nás nikdo nebyl v SSM a neměl razítko. Tak se to vždycky, za půl litru borovičky byl štempl a mamka objednala autobus, my jsme vyjeli a ona říkala: ,Hlavně neudělejte žádnou ostudu.´A já říkám: ,Ne, ne, ne.´ Takže jsme jeli na koncert a první takový velký koncert, co jsme udělali autobusem, byl obrovský koncert pro lidská práva Amnesty International a to tam hrál Bruce Springsteen, Sting, Peter Gabriel, Tracy Chapman. No prostě začalo to ve čtyři hodiny a ještě nějací Maďaři tam byli předtím a tak jsme jeli tím autobusem. Dojeli jsme tam a teď lístky jsme koupili a na koncert. Ve čtyři to začalo, o půlnoci skončil Sting a teď měl začínat ten Springsteen a kdosi říkal: ,On hrává dlouho.´ A já říkám: ,To bude tak hodinu a půl. No, Sting skončil, ve čtyři ještě lítal s kytarou po bednách, takže ve čtyři to skončilo, my jsme dojeli v jednu další den, a jak jsme vystupovali, tak samozřejmě, do práce jsme už nešli, to se nedalo. A šli jsme na Korunu to hnedka řešit všechno. Ale ještě, jak jsme vystoupili, tak ten řidič mi říká: ,Pane Moravčík, já když jsem vás ráno viděl, ty máničky všechny, tak jsem dostal i strach. Ale jestli někam pojedete, hned jedu s váma. S váma byla perfektní prdel. Kdybyste věděl, co mně se stalo minulý týden. Já jsem tady byl na zájezdu po stezce Vladimíra Iljiče Lenina někde na Rysy. Oni mně tak zablili autobus, že jsem ho čistil celou neděli.´ Takže jsme měli dobré renomé, mamka byla spokojená, říkám: ,Hned to řekněte mojí mamce.´ Ta byla spokojená, takže všechno dobré, tak to byly tyto naše výlety a takové, kdy jsme se setkávali s tou muzikou živě - a s tou vrcholnou."

  • „Pak se to nějak odvíjelo, tady byly nějaké koncerty a majálesy, takže člověk viděl, že se to nějak pozvolně... No ale pak nastal problém s invazí, a to si člověk pamatuje akorát, že my jsme měli do deseti roků a my jsme tady kousek hráli fotbal. Vždycky jsme přestali, dívali jsme se na tanky a pak jsme hráli dál. Přejely tanky po hlavní cestě. Jezdily tanky, mamka brečela, že je válka, a teď někteří, protože oni měli špatné zkušenosti... My jsme si to nedokázali ani představit a v podstatě ten den takto proběhl. Sledovali jsme zprávy, ale v těch deseti rokách to člověk ještě tak nevnímá. Nebo to nemělo na něho takové důsledky. To přicházelo až pomalinku a pozvolna."

  • „Bylo to přitažení šroubů. To mělo ten následek. Bohužel to potom především asi nejvíc poznali profesionální hudebníci, protože tady většinou hudebníci, co hráli po zábavách, ti už se odtamtud těžko mohli dostat, takže hráli. Občas bylo, že museli na přehrávky, že museli mít přehrávky. Tak oni měli tři nějaké skladby naučené, ty se pokaždé jmenovaly stejně, takže oni když jim řekli: ,Zahrajete nějakou...´ Tam hlavně musel být nějaký pokrokový název, tak oni to tam zahráli, ale kdyby jim řekli: ,Zahrajte tuto,´tak oni by zahráli tu samou, akorát měli naučené nějaké tam něco. Prostě prošli a hráli na zábavách. Měli tam takový přivýdělek, protože oni si také museli na tu aparaturu vydělat, a tady na to, že. Zadarmo jim nikdo nic nedal. Takže kapely hrály, ale ubývalo koncertů profesionálních kapel."

  • Full recordings
  • 1

    Uherské Hradiště, 10.12.2021

    (audio)
    duration: 02:14:26
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Hudba nám pomáhala přežít naschvály režimu

Jiří Moravčík na počátku 90. let
Jiří Moravčík na počátku 90. let
photo: archiv pamětníka

Jiří Moravčík se narodil 14. května 1957 v Uherském Hradišti do rodiny Antonína a Danuše Moravčíkových. Rodina žila normálním životem bez větších střetů s komunistickým režimem. Jako dítě zažil v srpnu 1968 invazi okupačních vojsk v Uherském Hradišti. Otec s matkou jej a jeho bratra Milana brávali na časté koncerty pořádané uherskohradišťskou Redutou – a zde se zrodila Jiřího láska k hudbě, která jej pak provázela celou dobou normalizační šedi. Jiří v polovině 60. let objevil Beatles, k nimž se postupně přidávaly ikony západní hudby, jako byli Pink Floyd, Led Zeppelin či Yes. Spřízněné duše našel po nástupu do učení v roce 1971. Sbíral tehdy těžce dostupné gramodesky a postupně se okolo něj vytvořil kruh lidí, kteří režimem pronásledovanou hudbu sháněli a kopírovali na magnetofonových páskách. Po vyučení a následné maturitě nastoupil základní vojenskou službu, kterou ukončil na počátku 80. let. V druhé polovině 80. let organizoval hudební zájezdy do Budapešti, kde vystupovali hudebníci zvučných jmen – Sting, Peter Gabriel či Jethro Tull. Zároveň také udržoval korespondenci s kamarády, kteří odešli do emigrace. Po sametové revoluci v roce 1989 se zapojil do vybudování rockového klubu Mír v Uherském Hradišti. V době natáčení v roce 2022 žil tamtéž.