Andrej Milták

* 1936

  • „Bylo to velice dramatické. Přišli a řekli: 'Soudruhu Miltáku, my tady ty pozemky musíme použít, protože to hraničí s pozemky těch, co vstoupili do JZD.' Dali nám pozemky, kde nic nerostlo, nešlo pěstovat. Jen sekat trávu. Otec to musel opustit.“

  • „Bylo jí vyčítáno, proč chodí do kostela. Měla problémy už na gymnáziu, chodily anonymní dopisy, že chodíme do kostela, že je věřící. Pozvali mě do Žamberka, tam bylo to gymnázium. A tam mi třídní učitel řekl, jak to má řešit, že to je strašné, že takovou žákyni ještě neměli a že jak to má řešit, aby ji přijali na tu školu. Já jsem říkal: 'Pane profesore, je mi smutno, ale použijte toho, že to je lež, že to my ji nutíme do kostela, že ona nechce chodit do kostela.' Tak to mi poděkoval. A tak se dostala na vysokou školu.“

  • „Jistě si vzpomínáte, na to nikdy nezapomenu - pod symbolem českého znaku lípa tam seděl Mečiar a náš bývalý prezident Klaus a tam se dohodli, jak se rozejde Československo, a už tam to začalo, že Československo se musí rozdělit. Myslím si, že kdyby nechali hlasovat lidi, tak to tak rozhodně nedopadlo.“

  • „Na tu dobu si pamatuji. Prožil jsem velmi těžké chvíle, protože Němci, než šli na východ bojovat, tak u nás v naší vesnici čekali na povel, až budou pokračovat na východ a dělali si tam, co chtěli. Kohokoliv třeba zastřelili. No, takže pak jednou přišli. A řekli, že za hodinu máme opustit vesnici a jít do transportu smrti. Tak jsme odešli z vesnice a tři kilometry od vesnice jsme najednou viděli, jak naše vesnice je v plamenech. No, tak jsme šli v transportu a zachránili nás lidé u Prešova. Ráno, když nás do transportu zařazovali, tak ti lidi řekli, že už jsme pryč, takže jsme tam zůstali. Až po válce jsme se vrátili. Našli jsme domov úplně srovnaný se zemí, celá vesnice vypálená, akorát kostel tam zůstal.“

  • Full recordings
  • 1

    Červená Voda, 07.10.2021

    (audio)
    duration: 01:09:40
    media recorded in project Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Když nám vypálili vesnici, byli jsme moc rádi, že jsme dostali v Čechách bydlení

S manželkou a oběma dcerami, začátek 60. let 20. století
S manželkou a oběma dcerami, začátek 60. let 20. století
photo: Archiv pamětníka

Andrej Milták se narodil 23. května 1936 ve vesnici Stará Kelča na východním Slovensku, okres Humenné. Dětství mu velmi poznamenala válka a přechod fronty. V roce 1944 jako malý chlapec zažil vypálení rodné vesnice německými vojáky. Po válce se rodina přestěhovala do Čech, do vesnice Prostřední Lipka u Králík. Rodina začala soukromě hospodařit na pozemcích vysídlené německé rodiny. V době kolektivizace jim byly tyto pozemky odebrány a náhradou dostali náhradní pozemky, na kterých se už hospodařit nedalo. Jeho otec pak musel vstoupit do JZD, aby uživil manželku a osm dětí. Andrej Milták pracoval jako traktorista ve státní traktorové stanici. V roce 1956 se oženil a s manželkou měli dvě dcery. Mladší dcera zemřela ve svých 21 letech na komplikace spojené s padoucnicí. Celá rodina byla hluboce věřící, což jim přineslo za komunistické vlády řadu komplikací. Dcera měla problémy dostat se na vysokou školu, ale nakonec se jí přece jen podařilo vystudovat filozofickou fakultu na univerzitě v Olomouci. V roce 2002 zemřela Andreji Miltákovi manželka. Od roku 2012 žil velmi spokojeně v Domově svaté Zdislavy v Červené Vodě. Měl čtyři vnuky a čtyři pravnuky, kteří ho s dcerou pravidelně navštěvovali.