Gertruda Milerská

* 1933

  • „Na zárubních jsme měli takovou ruličku a v té ruličce bylo deset božích přikázání. Bylo to na zárubni přibité. A tatínek nás každý večer, než jsme šly spát, zvedl a musely jsme to políbit. A když nás bral v sobotu odpoledne do synagogy, tak jsme se strašně smály, protože jsme tomu vůbec nerozuměly. Oni se klaněli a modlili, a my, seděly jsme nahoře, jsme se tomu jako děcka jen smály. A v té synagoze byla bíle vykachlíkovaná místnost a tam se zabíjela drůbež, aby byla košer. Tam jsme se chodívaly dívat.“

  • „Jednou jsem ze sklepa utekla. V Třinci nás neznali. Byly jsme blondýnky, nebyly jsme černé, jak bývají Židovky. Kolem evangelického kostela chodily děti do německé měšťanky. Sestra se mnou neutekla, bála se. Já jsem strašně chtěla vidět, jak vypadá škola, třída, tabule, strašně mě to zajímalo. A poprosila jsem jednu holčičku, ať mě propašuje do třídy, že jí ponesu aktovku. Ona nevěděla, tak mi dala aktovku a já ji nesla až do té měšťanky. Papuče nebyly, tak jsem šla v punčocháčích po těch studených schodech do třídy a sedla jsem si vedle ní. Teď přišla paní učitelka a dělala seznam, kdo chybí. A podívá se na mě a ptá se, ze které školy jsem přišla. Uměla jsem výborně německy, tak jsem jí německy řekla, že do školy nechodím, protože nesmím. A ona se ptá proč. Odpověděla jsem jí: ‚Protože jsem Židovka.‘ Ztropila hrozný randál, co si to dovoluji, a vyhodila mě. Z toho strachu jsem se ještě v té lavici počůrala. Utíkala jsem s pláčem domů. Maminka byla v práci. Když večer přišla, nespala jsem a přiznala jsem se, co se stalo. Seřezala mě. Říkala, že se o nás tak stará, nespí, v závodě celých osm hodin přemýšlí, jestli na nás nepřišlo gestapo, a já udělám něco takového. Takže to jsem dostala.“

  • „Někdo z Židů přiletěl, že hoří synagoga. Táta řekl: ‚Tak to je konec. To je konec.‘ Od našeho bydliště to bylo kousek. Vyšli jsme ven před barák, a to byla záře! A toho dýmu. Tak jsme se na to dívali. Potom to uhasili a jednou ráno, nevím už, který to byl den, nás tatínek i s maminkou vzal a šli jsme se tam podívat. Bylo to celé shořelé. Jen popel, pořád to ještě doutnalo. Potom to uklidili a bylo ticho po pěšině. Našla jsem tam skládací nůž, který jsem pak měla celou dobu ve sklepě.“

  • Full recordings
  • 1

    Ostrava, 19.01.2022

    (audio)
    duration: 02:06:37
    media recorded in project Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 09.02.2022

    (audio)
    duration: 01:27:08
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Šest let se židovské holčičky schovávaly ve sklepě před smrtí

Gertruda Milerská (vpravo) se svou starší sestrou Hanne na konci 30. let
Gertruda Milerská (vpravo) se svou starší sestrou Hanne na konci 30. let
photo: archiv Gertrudy Milerské

Gertruda Milerská, za svobodna Lachsová, se narodila 26. ledna 1933 v Třinci. Otec Ferdinand byl Žid původem ze Lvova, matka Helena katolička polské národnosti. Manželé měli před válkou deštníkářskou dílnu a prosperující obchod. Poté co Německo roku 1939 napadlo Polsko a zabralo Těšínsko včetně Třince, nacisté Ferdinanda Lachse zatkli a odvezli do koncentračního tábora. Zemřel v Osvětimi. Matka pak do konce války schovávala Gertrudu a její o rok starší sestru Hanne ve sklepě v Třinci. Její známý zařídil, že z matriky zmizely jejich křestní listy. Matka pracovala v Třineckých železárnách a také chodila pomáhat k sedlákům, aby děti, na které nedostávala potravinové lístky, uživila. Ve sklepě se sestry naučily číst, psát a počítat. Gertruda šla poprvé do školy, když jí bylo dvanáct let. Pracovala v Třineckých železárnách a věnovala se různým sportům. Úspěšně závodila v plavání, kanoistice a v běhu na lyžích. Provdala se a narodily se jí dvě děti. Až v 90. letech se přihlásila ke svým židovským kořenům. Stala se členkou židovské organizace Ukrývané dítě. Ministerstvo obrany jí přiznalo statut účastníka národního boje za osvobození a politického vězně v letech 1939 až 1945. V roce 2022 žila v Třinci.