Karel Miler

* 1940  

  • „‚Holý fakt má rozměr univerza,‘ to jsem si jednou napsal. Karel Srp chtěl něco písemně a já měl pár myšlenek. Vůbec ale nerozumím, co to znamená. Kdybyste chtěla, abych Vám to vysvětlil, tak ani náhodou! Vůbec nevím, co to je. Ale když se mi ta myšlenka v hlavě zrodila, tak jsem věděl, že je pravdivá!“

  • „Ani jsme se nepovažovali za profesionální umělce. My jsme začali ‚z oslovení‘. Petr Štembera byl jednou v roce 1971 na procházce v Suchdole. Tam vzal nějaký kámen, stáhl ho do síťovky, síťovku dal přes rameno a nesl ten kámen až domů do Dejvic. Co to je? A najednou věděl, že tady je začátek něčeho. To se prostě zrodí úplně jako Fénix z popela. A najednou víte: ‚Ano, to je ono!‘ - A co je ono? Ale víte - ‚Tohle je ono!‘ A čekáte, až vás to podruhé osloví a řekne: ‚Tohle je potřeba udělat! Tohle je ono.‘ Člověk byl veden, aby dospěl k té věci, ale nevysvětlíte, jak. To musíte udělat. A když víte, že už nic dělat nemusíte, tak jdete s klidem dělat prodavačku nebo čeho jste schopna, a vůbec neželíte. Malíř František Tichý, když už mu to nešlo, tak se opil a kamarádům v hospodě říkal: ‚Hergot, já bych maloval!‘ Ale už neměl co. Jen se prostě nemohl od toho odpoutat.“

  • „Ani ve snu nás nenapadlo něco jako okupace vojsky spřátelených armád. To byla bomba! Člověk si s tím opravdu nevěděl rady. Já jsem to pořád nebral vážně. Až ten Palach mě znepokojil. Já jsem pravidelně vystupoval nahoře z metra Muzeum a šel jsem dole Václavským náměstím do Městské knihovny. Na Václaváku byl kruhový záhon a na něm lidi zapalovali svíčky za Jana Palacha. V březnu jsem jednoho dne vystoupil z metra, přijdu k tomu záhonu a najednou jsem cítil: ´Je konec, je konec, je konec!‘ Národ to vzdal a naděje jsou všecky šlus!“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 18.02.2017

    (audio)
    duration: 36:04
  • 2

    Praha, 18.02.2017

    (audio)
    duration: 02:05:50
Full recordings are available only for logged users.

Holý fakt má rozměr univerza

Studium, 1962
Studium, 1962
photo: Archiv autora

Karel Miler se narodil 9. 2. 1940 v Praze Bohuslavovi a Marii Anně Milerovým. Po maturitě na Střední průmyslové škole stavební nastoupil do Stavoprojektu. Brzy poté nastoupil vojenskou službu, odkud úspěšně udělal zkoušky na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor dějiny umění. Po absolutoriu v roce 1966 nastoupil do Národní galerie. Po krátké době byl odvelen jako záskok na Ministerstvo kultury, kde se zabýval nákupy do regionálních galerií. V roce 1969 se vrátil do Národní galerie, kde působil až do roku 1997. Začátkem 60. let pracovali spolu s Václavem Havlem jako osvětlovači v Divadle Na zábradlí. Oba také psali vizuální poezii. Začátkem 70. let se začal zajímat o zenový buddhismus a také o konceptuální umění. V roce 1972 se seznámil s Petrem Štemberou a o dva roky později s Janem Mlčochem. Všichni tři se věnovali akcím, které fotograficky dokumentovali. Fotodokumentaci pak posílali do zahraničních galerií na výstavy konceptuálního umění, protože v Československu tyto práce nebylo možné vystavit. V roce 1980 tvorbu všichni tři uzavřeli a věnovali se jiným oblastem. Karel Miler dál praktikoval zenový buddhismus. Po revoluci v listopadu 1989 se objevil zájem o konceptuální umění i u nás a začaly se nakupovat fotodokumentace z akcí. V roce 1998 měli Karel Miler, Petr Štembera a Jan Mlčoch výstavu na pražské Staroměstské radnici. Karel Miler má dva syny a žije v Praze.