Václav Mikušek

* 1946

  • „Ty signatáře četli na Hlasu Ameriky. Jmenovali, kdo všechno podepsal. Na jednu stranu člověka těšilo, že se ocitl v dobré společnosti významných osobností. Na druhé straně jsme si říkali, že z toho něco bude. No a taky že bylo. Potom, někdy začátkem července, mě šéf zavolal a říkal: ‚Máš se dostavit do ředitelské budovy do kanceláře technického náměstka.‘ Tak jsem tam přišel a sekretářka řekla, ať jdu vedle. Tam seděli dva takoví nepříjemní pánové a říkali, že jsou od Státní bezpečnosti a potřebují informace, protože jsem se podílel na podpisu Několika vět. Ptali se: ‚Kdo vám to dal, proč jste to podepsal?‘ Tak jsem říkal, že jsem šel po chodbě ve čtvrtém patře, tam je chodba taková dlouhá, že to tam leželo na okně. Díval jsem se, co to je. Říkal jsem si, že už jsem o tom slyšel, že to jsou myšlenky, se kterými souhlasím.“

  • „To bylo zrovna období, kdy se prováděly čistky, říkalo se prověrky nebo hodnocení. Tam to byla doba, kdy různí lidé na vedoucích pozicích, když neschvalovali, co se dělo, byli přesunuti na jiná místa. Já nastoupil a můj vedoucí vydržel asi čtyři měsíce. Pak ho suspendovali a stal se z něho můj spolupracovník. Dosadili na pracoviště inženýra, byl to perspektivní komunista, ale měl drobnou nevýhodu, že o problematice, kterou jsme řešili, elektromikroskopii, což bylo speciální téma, neměl ani ponětí. Kdybych mu vykládal nesmysly, musel by to přijmout. Takže situace tam byla taková, že lidé, kteří skutečně Teslu budovali, odborný potenciál, byl dobrý. Na koleně se dělalo téměř to, co na Západě. Snažili jsme se, výsledky jakési byly, i když parametry nebyly tak špičkové a nebyla technika. Ale bylo to na docela dobré úrovni, pracovala tam spousta dobrých odborníků a ti, kdyby nastoupili kdekoli jinde, tak by se dobře uplatnili, což se později projevilo. Takže atmosféra tam byla docela napjatá.“

  • „Bylo poučné to, že nás tam bylo čtrnáct a komsomolců asi šedesát a každý den po večeři jsme se sešli a diskutovali jsme. Jeden Čech, kolem tlupa komsomolců, hádali jsme se o politice, o společenských záležitostech. Bylo zajímavé vidět, jak oni kluci, když chtěli říct názor, se rozhlídli kolem sebe, jestli nikdo neposlouchá, pak něco zašeptali a pak se ztratili. Jednou jsme se bavili o ekonomice východního bloku za železnou oponou. Já jsem říkal, že nejdál je asi v ekonomice Jugoslávie, byť to vede člověk, o kterém na Západě říkali, že je to krvavý pes, ale že to tam vede na základě jakýchsi tržních principů. Tak jsme kolem toho diskutovali, co by se dalo a nedalo dělat. Debata skončila, já se šel umývat. U mě se zastavil jeden z chlapců, zatáhl mě dál a říkal, jestli jsem to myslel vážně, co jsem říkal o Titovi a Jugoslávii. Já jsem říkal, že samozřejmě, že je to můj názor. On se zase rozhlídl, potřásl mi pravicí a zmizel ve tmě. Tak jsem si říkal: Tady to mají asi o trošku přísnější než my.“

  • Full recordings
  • 1

    Rožnov pod Radhoštěm, 18.08.2020

    (audio)
    duration: 01:39:35
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Vypnul jsem podnikový rozhlas a bylo to označeno za ideologickou diverzi

Václav Mikušek, portrét, rok 2020
Václav Mikušek, portrét, rok 2020
photo: autoři natáčení

Václav Mikušek se narodil 3. července 1946 ve Vsetíně v rodině učitele a vychovatelky. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Poté pracoval jako pomocná vědecká síla v Ústavu přístrojové techniky a následně přešel do podniku Tesla Rožnov pod Radhoštěm. Jeho specializací byla práce s elektronovými mikroskopy. Kvůli svým kritickým postojům vůči komunistickému zřízení se dostával do problémů při studiu i později v zaměstnání. Mnohdy šlo o bizarní situace, byl například nadřízenými obviněn z ideologické diverze a poškozování socialistického majetku kvůli tomu, že zkratoval podnikový rozhlas, který ho rušil při práci. Kvůli podpisu petice Několik vět v roce 1989 ho vyslýchala Státní bezpečnost a hrozilo mu, že přijde o pracovní pozici. V roce 1989 se stal v Rožnově jedním z organizátorů mítinků během sametové revoluce. V roce 1991 skončil v podniku Tesla, který se tehdy rozpadal. Stal se projektovým manažerem ve Valašském muzeu. Celkem šestnáct let střídavě zastával pozici starosty a místostarosty Rožnova pod Radhoštěm a výrazně se zasloužil o polistopadový rozvoj tohoto města.