The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Evžena Mikulková (* 1933)

• narozena 16. června 1933 v Hrubčicích

• v Hrubčicích zažila na konci války průchod fronty

• svědek kolektivizace v Hrubčicích

• v rámci osídlování pohraničí odešla s manželem do Šumperka

• jako písařka pracovala v Okresním středisku přípravy zemědělských investic

• v době natáčení v roce 2024 bydlela stále v Šumperku

Evžena Mikulková pochází z hanácké obce Hrubčice, kde žilo několik velkých sedláckých rodů. Během komunistickým režimem řízené kolektivizace venkova všechny tyto rodiny přišly o svá hospodářství, čtyři byly vystěhovány a šest sedláků v politicky motivovaných procesech odsouzeno do vězení. Teprve pak se v Hrubčících podařilo založit jednotné zemědělské družstvo (JZD). Rodiče Evženie Mikulkové nevlastnili žádné větší polnosti a její maminka u sedláků dlouhá léta pracovala jako děvečka, s čímž neměla dobré zkušenosti. Vznik družstva a práce v něm jí na rozdíl od zmíněných rodin prý změnil život k lepšímu.

Po porodu musela na pole

Evžena Mikulková se narodila 16. června 1933 v Hrubčicích jako starší ze dvou dětí rodičům Ondřejovi a Antonii Hupšilovým. Rodina bydlela v pronajatém výměnku sedláka Vojtěcha K., na jehož rozsáhlém hospodářství maminka pracovala jako děvečka. K dispozici měli jen jednu malou místnost. „Narodila jsem se v červnu a v červenci začínaly žně. Maminka měla podávat snopy na žebřiňák. Tehdy se vázaly ručně a byly velké a těžké a mamince se u toho podlomily nohy, protože byla šest neděl po porodu. Ten sedlák byl nemilosrdný a dal našim výpověď, že se musí vystěhovat,“ vypráví Evžena Mikulková, jejíž rodina sice u sedláka zůstala bydlet ještě dalších šest let, ale po celou dobu jim prý neustále vyhrožoval vystěhováním. Otec, který se živil jako zedník, proto na konci obce postavil malý domek, kam se v roce 1939 přestěhovali.

Jídlo za damašek

K domku rodiče přikoupili i malé políčko a patřily k němu i chlévy s dobytkem. Ve válečných letech kvůli tomu rodina netrpěla nedostatkem a prý k nim nějaký čas dokonce pravidelně jezdil pro potraviny jeden židovský obyvatel Prostějova, jehož jméno ale pamětnice bohužel nezná. „Dovezl třeba damaškové cíchy. A ještě ty polštáře byly vyšité monogramem. Pro moji maminku to bylo nedostižné. Bála se to oblékat, že bychom to zničili. Dala mu za to třeba husu a nebo mu narejpala ze dvě kila sádla.“

V blízkém Prostějově totiž tehdy žila velká komunita Židů, která se řadila k největším na Moravě a městu se přezdívalo hanácký Jeruzalém. Jen hrstka z nich ale přežila nacistickou genocidu. V seznamech židovských obětí z Prostějova je 1227 jmen. Většina z nich zahynula ve vyhlazovacích táborech.

Otec utekl z nuceného nasazení

V rámci totálního pracovního nasazení poslali otce pamětnice někdy v roce 1943 do německého města Heidelberg. Ke konci války se mu s dalšími lidmi podařilo vlakem tajně odjet domů, kde se ukrýval. Evžena Mikulková vzpomíná, že si pro něj do domu přišli tamní čeští četníci, kteří ale provedli jen formální návštěvu. Zabouchali pouze na vstupní dveře a když Antonie Hupšilová řekla, že manžel není doma, zase odešli.

Celá rodina tak společně zažila osvobození. Hrubčice se tehdy ocitly v bojovém pásmu a Haluzovi se s dalšími čtyřmi rodinami asi deset dní ukrývali ve sklepě mezi bramborami na hospodářství Josefa Krejčiříka. Přes obec létaly dělostřelecké granáty a Evženie Mikulková dodnes vzpomíná na hvízdající zvuky, které několik dní slýchávala z úkrytu. Několik domů v obci bylo poškozeno a pět obyvatel obce zaplatilo osvobození životem. Tři zemřeli během bojů den před koncem války a dva mladí chlapci den po válce po výbuchu nalezené munice.

Likvidace sedláků

Hrubčice byly zemědělskou obcí a tamní majetní sedláci brutálním způsobem doplatili na kolektivizaci. V únoru 1948 se k neomezené moci ve státě dostala komunistická strana a ta dbajíce pokynů z Moskvy rozjela likvidaci zámožné vrstvy venkovského obyvatelstva hanlivě označované jako kulaky. Po politicky motivovaných procesech ve vězení skončil hospodář Miloš Arnošt, František Hošek, Rostislav Hoch a Jindřich Přecechtěl, Přemysl Žalák i Josef Krejčiřík,u nějž se rodina Hupšilova na konci války ukrývala ve sklepě. Další čtyři rodiny byly vystěhovány ze svých domovů. „Šlo o velký sedláky, o velký chlívy, o dobytek, o všechno. Kdo s tím nesouhlasil, tak si na něj vymysleli, že třeba rozbil mlátičku, aby nemohl mlátit nebo že udělal něco špatného,“ vypráví Evžena Mikulková a dodává, že její rodiče s pár ary polností do jednotného zemědělského družstva  bez protestů vstoupili. „Moje maminka říkala, že v JZD jí bylo líp než u statkářů.“

Odjeli osídlovat pohraničí

Po obecní a měšťanské škole prošla Evžena jednoročním učebním kurzem a poté vystudovala odbornou školu pro ženská povolání v Prostějově. Asi dva roky pak pracovala pod kovozávody. V roce 1952 se vdala za Stanislava Mikulku. Manžel pracoval ve stavebnictví a v rámci osidlování pohraničí se přestěhovali do Šumperka, před válkou Němci obydleného města. Tam se jim v roce 1952 narodila dcera Stanislava a o šest let později syn Evžen.

Evžena Mikulková v Šumperku nastoupila do okresního střediska přípravy zemědělských investic, kde jako písařka pracovala až do odchodu do penze. O politiku se nezajímala, nikdy nevstoupila do komunistické strany, nijak se proti ní neangažovala a ani sametová revoluce a nástup demokracie se jí výrazně nedotkla. V době natáčení v roce 2024 bydlela stále v Šumperku.

 

PŘIDAL, Jan. Konec selského stavu na Olomoucku: čas násilí – doba temna. [Česko]: Společnost pro minulost venkova, [2009?].

HOCHOVÁ, P. Diferenční nářeční slovník obce Hrubčice. Bakalářská diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, 2011.

https://www.hrubcice.cz/historie

https://www.vets.cz/vpm/14513-pametni-deska-obetem-1-svetove-valky/