Vladimír Mikuláš

* 1947

  • „To bylo potom takové zoufalství, takové zoufalství, když tam začali padat mrtví lidi, kdy tam, jak říkám, střílel kulometem do dlažby a ty kulky bylo slyšet, jak hvízdají. To prostě já jsem si říkal: ‚Ať to skončí, ať to skončí, ať to skončí!‘ Protože nešlo vyhrát. Tam nešlo vyhrát. A ještě si říkám, právě si říkám: 'Zaplať pánbůh, že nějakému tomu vojákovi nehráblo a ten kulomet nepustil do těch lidí.“

  • „Tam přišli takoví páni, hezky oblečení, s deštníky, dva byli, elegáni. A říkali nám, že tam byli o revoluci, a říkal: ‚No jo, ale to jsme tady měli pancrfausty a kulomety. A teď vy taky máte ta plivátka.‘ Ty pistolky, co jsme měli. ‚Co tady budeme dělat?‘“

  • „Oni netušili, že tam přijedou tanky, že se tam bude střílet. Oni v tom byli taky nevinně. Dostali od někoho pokyn tam dát tu jednotku. Ani jsem je tam potom neviděl, jestli tam zůstal někdo z velitelů. Já jsem tam žádného velitele potom neviděl. Nebyl by tam nic platný. Tam se každý choval podle svého pudu – někdy sebezáchovy, hlavně vzteku, zoufalství. Já vím, že k těm tankům jsem chodil, samozřejmě, ještě než se úplně střílelo, a taky jsme se... ta uniforma budila trošku respekt u těch vojáků. Když viděl uniformu a viděl, že jsem ten nejnižší, co existuje, měl jsem kulatou čepici a něco na sobě, pistoli jsem měl…“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 02.02.2023

    (audio)
    duration: 02:27:25
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Nikdo nevěděl, co nás u rozhlasu čeká

Vladimír Mikuláš v roce 2023
Vladimír Mikuláš v roce 2023
photo: Post Bellum

Vladimír Mikuláš se narodil 20. listopadu 1947 v Dobřanech u Plzně rodičům Karlu a Vlastě Mikulášovým. Po základní škole se vyučil v plzeňské Škodovce frézařem. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil v lednu 1968 ke Sboru národní bezpečnosti (SNB) a první den sovětské okupace strávil jako hlídka u Československého rozhlasu. V době normalizace byl vyloučen z Komunistické strany Československa (KSČ), kam vstoupil krátce předtím. Roku 1974 následoval nečekaný vyhazov i od SNB. Až do 90. let jezdil jako taxikář, než se k policii zase vrátil. Působil jako operační důstojník a komisař na Hlavní správě Policie ČR. Roku 2002 vydal v nakladatelství Plot svou prvotinu Policejní úsměvy, roku 2016 částečně autobiografický román Každý má svůj osud. V době natáčení, v roce 2023, žil v jižních Čechách nedaleko Kostelce nad Vltavou.