Vladimír Michálek

* 1956

  • „Když mě vylili, já už nevím odkud, jestli to byla patologie nebo něco, šel jsem tehdy smutně Prahou, že zase budu celé prázdniny v Klementinu. Tak jsem šel do jedné vinárny, kam chodili lidi, které jsem znal, kteří byli od filmu – třeba Máša, Křižan a Juráček, který se potom vrátil ze Západního Německa, ten už byl na tom špatně – a ti, když mě viděli, tak říkali:  ‚Tak co, doktore? Nějakej smutnej.‘ Tak jsem jim to řekl a tam někdo řekl: ‚Tak se na to vykašli a jdi na FAMU, tam budeš mít klid.‘“

  • „Takhle to došlo asi do mých čtrnácti, kdy mi rodina přednesla jejich vizi mého života, jak si to představují. Že prý mají nějaké známé, kam se můžu jít učit do nějaké továrny elektrikářem. Pak budu mít šanci, že budu třeba opravovat výtahy na Mostecku v jedné továrně. A když budu komunista a vstoupím do milic, tak mám velkou šanci, že budu mít do třiceti byt tam někde v paneláku v Hostomicích, nebo jak se to jmenovalo. Já jsem si uvědomil, že nevím, co chci, ale vím, že tohle nechci. Takže jsem se v patnácti sbalil a zdrhnul jsem do Prahy.“

  • „Když jsme pak už začali chodit do první třídy, to byl rok šedesát dva. Byla to ohromná pompa, všichni pionýři a musíme být pionýři. My jsme strašně chtěli být ti pionýři. Když jsem doma říkal, že se těším, až budu pionýr, tak mi nikdo nic neříkal, vždycky jen tak shovívavě, ale neměli tu sílu, báli se mi říct: ‚Ne, ty nebudeš pionýr.‘ Oni chtěli být takoví neviditelní, což jsem začal chápat až později, že mi docházely ty konflikty. Pro nás to bylo spíš takové srandovní. Třídní učitelka měla [auto] Moskviče a říkala mu Ivánek. Její manžel byl ředitel základky, to byl sadista, ten nás řezal. My jsme to brali, že je to normální. Takže jsme politiku ani tolik nevnímali.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 16.11.2022

    (audio)
    duration: 01:30:15
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Na filmu mě nejvíc baví snění

Vladimír Michálek, 2022
Vladimír Michálek, 2022
photo: Post Bellum

Vladimír Michálek se narodil 2. listopadu 1956 v Mladé Boleslavi. Od tří let žil v Bystřici pod Cínovcem. Invazi vojsk Varšavské smlouvy prožil u Máchova jezera. V patnácti letech odešel do Prahy, kde studoval gymnázium. Kvůli tomu, že na školním výletě strhl sovětskou vlajku, ho ze školy vyloučili. V ČKD se vyučil elektrikářem a gymnázium nakonec také dokončil. Dvouletou vojenskou službu odsloužil u Lysé nad Labem. Tři roky studoval pediatrii na lékařské fakultě. V roce 1986 nastoupil na FAMU na Katedru dokumentární tvorby. Při studiu pracoval v barrandovských ateliérech jako asistent režie a později jako pomocný a castingový režisér. V srpnu 1989 odešel do USA, kde ho zastihla zpráva o počátku sametové revoluce. 21. nebo 22. listopadu se vrátil do Československa a zapojil se do demonstrací. V roce 1990 začal pracovat na svém filmovém debutu Amerika, který měl premiéru v roce 1994. V roce 2022 působil také jako pedagog a psychoterapeut.