Petr Melichar

* 1967

  • „Když už jsem pracoval v Praze v kotelně, tak jsem chodil k Černým a do několika dalších hospod. Zažil jsem tam úžasné večery, byla to pro mě škola. Sedával tam třeba jeden hebraista a dělal přednášky o nejstarší židovské historii, ale také o novodobější historii. To se opravdu probíralo v hospodách! To nebylo jako dneska, kdy v hospodě hučí televize a hrkají hrací automaty. To byly úžasné večery. Člověk se dozvídal zajímavé věci. Jindy přišli lidé kolem Charty 77, to byli také vesměs vzdělaní lidé. Každý večer tam člověk potkal někoho zajímavého a řešilo se nějaké téma. Vždycky jsem si zapisoval názvy knih, které nám doporučovali k přečtení. Z těch knih jsem se pak vzdělával a dělal si obrázek o světě. To byla moje vysoká škola.“

  • „Tak jsme sháněli psací stroj. To byla taky anabáze. V Praze jsem se až přes několik známých dopátral k někomu, kdo prodával psací stroj. Pak jsem ho vlekl v batohu do Havířova. Nakonec sehnal jeden i Lumír, takže jsme měli více těch strojů. A první čísla vznikala tak, že jsme tedy přepisovali texty na stroji. Do válce jsme narvali deset papírů s kopíráky. Dělali jsme deset kusů toto časopisu. Desátá kopie ještě byla čitelná. Později jsme to už dělali rámečkem s válečkem, tisklo se to přes blány. Ty blány jsem občas kupoval v Praze. To nám poradil Franta Stárek, když jsme se o to začali zajímat.“

  • „Plný batohy knih jsem dovážel do Havířova. S kamarádem z Havířova Lumírem Salzmanem a ještě několika dalšími lidmi jsme to nadšeně a dychtivě četli. A kolovalo to mezi lidmi. To bylo pořád: ‚Když už to přečteš? Já už to chci.‘ Bylo to výborné, ale bylo toho málo. Lidí hladových po informacích a po takovém čtení bylo hodně. Taky se muselo trošku dávat pozor, komu se to půjčuje. A tak nás napadlo, že bychom mohli taky dělat nějaký podobný časopis. Přišel s tím asi Lumír, že prý to nic není, že stačí psací stroj, že se to naučíme taky. Tak jsme to chvilku převalovali v hlavě, špekulovali, o čem by to bylo. A zjistili jsme, že známe jednoho básníka, který píše do šuplíku, že známe kapely, který mají texty, a že jsou lidi, kteří umí psát, ale nikde jim to, samozřejmě, neotisknou.“

  • Full recordings
  • 1

    v Ostravě, 20.02.2019

    (audio)
    duration: 02:30:37
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Svobodu musíme zachraňovat neustále

Petr Melichar / 1986
Petr Melichar / 1986
photo: Archiv Petra Melichara

Petr Melichar se narodil 30. března 1967 v Karviné, vyrůstal v Havířově. Otec byl elektrikářem na šachtě, později dělal vychovatele na učilišti, přivydělával si jako barový muzikant. Matka prodávala sportovní potřeby. Po vyloučení ze střední školy se vyučil zámečníkem, mechanikem a opravářem strojů a zařízení. V osmnácti letech odjel do Prahy. Pracoval jako uklízeč na Hlavním nádraží a poté v kotelně Knižního velkoobchodu na Novém Městě. Stýkal se s disidenty a chartisty, odebíral od nich samizdatové časopisy, knihy i protirežimní petice, které šířil mezi známými. Na konci osmdesátých let vyráběl s přáteli z Havířova vlastní ilegální časopis Hadr. Byl pravidelně zadržován a vyslýchán StB, v archivech veden jako nepřátelská osoba. Po listopadu 1989 se krátce zapojil do činnosti havířovského Občanského fóra. Držitel osvědčení příslušníka protikomunistického odboje. V době natáčení rozhovoru žil Petr Melichar v Těrlicku a pracoval jako vrátný a noční hlídač.