Michal Matoušek

* 1953

  • „V komisi byl například pan Brůžek, bývalý ministr kultury, a pan Angelis od psychologů, byl tam nějaký agilní svazák, byla to šílená skvadra. Ptali se mě, co měla moje účast na té schůzi znamenat, a já jsem jim říkal, že jsou věci, se kterými se nemůžu ztotožnit, že z knihovny byly vyházeny knížky, které jsou podle mě zlatým fondem české literatury, jmenoval jsem jim jména, konkrétně například pana Šotolu, Šiktance a další. Oni se hrozně rozzuřili, a prý jestli vím, že jim Šotola hodil legitimaci pod nohy. Pak se do toho vložil ten Brůžek, já ho nepoznal, a místo abych držel hubu, tak jsem se zeptal, kdo on je zač, že jsme si nebyli představeni. A on, že se jmenuje Brůžek. Došlo mi to, a tak říkám: ‚Vy jste ten, co nepustil Led Zeppeliny do Prahy, když sem měli přijet?' No a to byl konec. Víte, když je člověk mladý... myslím, že k mládí určitá nepřizpůsobivost patří.“

  • „Jednu věc si pamatuji silně, a to bylo v roce 1969, kdy jsme seděli v Jugoslávii u moře v takové výletní hospůdce a on se tam drobně přiožral. Ukazoval mi číslo z koncentráku. Byl zřejmě v koncentráku velice dlouho. Abrahamovič je jasně židovské jméno, že... Takže není vyloučeno, že měl po konci války potřebu někomu splácet. Já jsem to na něm nepoznal. Jediné, co si z toho večera pamatuji, bylo to v roce 1969, kdy už každý vědel, krom adolescentů jako jsem byl já, že to celé jde do kopru. On tam tedy seděl a ukazoval mi to číslo a říkal mi: ‚Víš, Michale, já nikdy nezapomenu, jak mi sovětský voják otevíral bránu Osvětimi.‘ A já si myslím, že mi tím chtěl říct, že bude dál držet s komunisty, že to tak prostě je v jeho karmě napsané. Že to tak je a vždycky to tak bude. Já byl tak mladý a pitomý, že mi to prostě nedošlo.“

  • Full recordings
  • 1

    Čerčany, 28.03.2022

    (audio)
    duration: 02:01:53
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Vy v kultuře pracovat nikdy nebudete, o to se strana postará, řvala kádrovačka

Michal Matoušek, 1955
Michal Matoušek, 1955
photo: pamětník

Michal Matoušek se narodil 6. srpna 1953 v Praze do rodiny obchodního ředitele Centrotexu ing. Zdeňka Matouška a jeho ženy Marie. Otec dle vzpomínek pamětníka coby mladý komunista působil za války v protinacistickém odboji, matka vstoupila do KSČ hned po válce 1945. Otec vystudoval vysokou školu ekonomickou a začal si budovat kariéru. V roce 1955, když byly Michalovi dva roky, vycestovala rodina do Řecka, kde otec působil jako obchodní zástupce Centrotexu. Do vlasti se vrátili v roce 1959. Michal se věnoval atletice, od svých 13 let i šachu, bavila ho čeština. V roce 1968 nastoupil na sportovní gymnázium. V témže roce otce vyhodili z postu obchodního ředitele Centrotexu a poté z KSČ. Za normalizace se uchytil v podniku ÚBOK (Ústav bytové a oděvní kultury) jako řadový úředník. Michal se v roce 1972 dostal na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština a filozofie. Ve třetím ročníku ho však z politických důvodů vyhodili. Nesouhlasil s diskriminací studentů, kteří nebyli v Socialistickém svazu mládeže, k nimž sám patřil, a s cenzurou literatury. V roce 1976 narukoval na vojnu do Skleného pri Handlovej. Zde měl problém ohledně toho, že při volbách znehodnotil volební lístek. Neměl opušťáky, byl pod dohledem vojenské kontrarozvědky. Po návratu z vojny v roce 1978 se oženil. Z kádrových důvodů těžko hledal práci. Nakonec našel místo ve výpočetním středisku, v Mechanizační ústředně zahraničního obchodu jako operátor sálových počítačů. Po převratu v roce 1989 založil s kolegy firmu s.r.o., ale po zhruba sedmi letech byl z firmy, kterou spoluvlastnil, vyhozen. Těžko si pak hledal novou práci. Uplatnění našel jako pracovník sociálních služeb v Nízkoprahovém centru pro lidi bez přístřeší v Benešově, o čemž napsal knihu Ode dna. Vlastním nákladem vydal ještě další tři knihy. Byl i velmi dobrým šachistou, 25 let choval německé ovčáky. Od roku 1985 žije s druhou manželkou v Čerčanech, má syna a dvě vnoučata.