Pavel Matějíček

* 1948

  • "Asi ve druhém ročníku jsem byl pozván ředitelem a svým třídním do kabinetu nebo spíš kanceláře ředitele. Nevěděl jsem, co vlastně po mně chtějí, protože jsem nic závažného neprovedl, a třídní mi tam přečetl dopis, kde žádá obec a komunistická strana, aby mě ze školy vyhodili, že jsem syn revanšisty a takové ty kecy. Já jsem vlastně studoval 1964–68. Do smíchu mi nebylo, měl jsem obavy, protože tenkrát se dělo všecko možné, že mě zkrátka z té školy vyhodí. Dobré bylo, že ten náš třídní, jmenoval se ing. Poleno, říkal: 'Já tu dobu znám, já jsem studoval za Německa a pak mi to neuznali.' Protože ukončil vysokou školu lesnickou za války v Německu, uměl taky perfektně německy, takže musel opakovat vysokou školu tady v Čechách. A vím, že to udělal za dva nebo za tři roky bez problému."

  • "Dostali upozornění na to, že bude zátah, a dostala to upozornění otcova matka, která žila v Lipové. Dostala telegram, který nedával smysl, to vím. Něco o třešních, že zrají na jaře nebo na podzim nebo v zimě, něco takového, bylo to nesouvislé. Takže ten telegram vlastně nedával smysl, tak maminka říkala, že tam půjdou ráno. A když šli ráno, tak už viděli z nahošovického kopce, že se tam něco děje, auta, vojáci, milice a já nevím, co. Tak tam je už nepustili, protože to bylo uzavřené, tak poznali, že je tam zadrželi."

  • "Obklíčili ulici, dům, zezadu, protože vzadu jsou zahrady, a klepali na dveře. Otec tam šel otevřít a chtěl heslo a maminka mu říkala, ať neblázní, že to je někdo cizí a že se něco děje, protože viděli z okna, z ložnice, že tam je nějaký pohyb. No a oni neotevřeli, tak rozstříleli dveře, jako zámek, a dostali se dovnitř. Já si ještě pamatuju, jako děcko, že ty dveře byly rozstřílené, potom je vyměnili za normální dveře."

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 03.07.2023

    (audio)
    duration: 02:12:35
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Rodiče riskovali vše kvůli ohrožení svobody

Pamětník během natáčení pro Paměť národa, 2023
Pamětník během natáčení pro Paměť národa, 2023
photo: Post Bellum

Pavel Matějíček se narodil 5. ledna 1948 v Přerově jako nejmladší z pěti dětí manželů Aloise a Marie Matějíčkových z obce Hradčany. Jeho rodiče poskytli v prosinci 1949 úkryt příslušníkům protikomunistické odbojové skupiny Hory Hostýnské, operující na Bystřicku a Holešovsku, ale postupně i v okolí Hranic a Přerova. Po prozrazení skupiny byly Hradčany v noci z 9. na 10. prosince 1949 obklíčeny policejními jednotkami a během rozsáhlé razie bylo zatčeno mnoho lidí, včetně pamětníkova otce. Alois Matějíček prošel krutými výslechy ve věznici v Uherském Hradišti, na rozdíl od ostatních podporovatelů skupiny ho však díky příznivým okolnostem z vazby propustili a nebyl souzen. Přesto byl s celou svou rodinou komunistickým režimem šikanován. Jeho nejmladší syn Pavel Matějíček mohl studovat střední lesnickou školu až na druhém konci republiky, v severočeském Trutnově, kde ho nikdo neznal. Po absolvování vojenské služby v letech 1968–70 pracoval pamětník krátce u lesní správy, většinu profesního života však působil jako dispečer u ČSAD. S manželkou vychovali dvě dcery, v době natáčení (2023) žil v Tučíně na Přerovsku.