The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vlastimil Marek (* 1946  †︎ 2021)

Nemůžeš ven z pasti, dokud nezjistíš, že jsi v ní

  • narozen 23. srpna 1946 v Krnově

  • po maturitě nástavbově studoval obor cestovní ruch

  • roku 1965 prodělal vážnou nemoc

  • v roce 1970 se přestěhoval do Prahy

  • od roku1973 aktivní hudebník i hudební teoretik

  • zabýval se zenbuddhismem

  • od roku 1976 vydává neoficiální časopis Markonoviny

  • v roce 1978 pobýval v zenových centrech v Polsku

  • roku 1979 vycestoval do Japonska

  • v srpnu 1986 zatčen a několik týdnů vězněn za pořádání mírového koncertu

  • v roce 1989 působil v Občanském fóra

  • od roku 1990 krátce místním zastupitelem

  • od roku 1994 přednášel o hudbě, hnutí New Age, vede kurzy zpěvu a duchovního růstu

  • v letech 1996 – 2011 připravoval rozhlasový hudební pořad Oáza

  • od roku 1999 se zabýval tematikou přirozených porodů i přirozené smrti

  • vydal na 20 publikací, řadu článků, autorem blogu

  • zemřel 16. března 2021

Vlastimil Marek se narodil 23. srpna 1946 v Krnově. Po maturitě chtěl studovat jazyky, ale kvůli umístěnkám se na fakultu nedostal. Začal tedy studovat ekonomii a doufal, že časem přestoupí na zahraniční obchod. V té době se ale rodiče rozvedli a nemohli jej dále živit, takže nakonec vystudoval jen nástavbu cestovní ruch.

Brzy nato pamětník onemocněl. Lékaři si s jeho chorobou nevěděli rady a moc jej neléčili, takže již v mládí prošel zážitkem blízkým smrti, což ovlivnilo i jeho další postoj k životu. Zážitky z tohoto období života, hlavně nemoc a rozpor s otcem, jej vedly k přesvědčení, že životu musí čelit sám za sebe, že vše, co jej potkává, jej může zocelit, pokud tím projde, životu se postaví a půjde svou vlastní cestou.

Tento základní přístup k životu si udržel i v dobách pozdějších a díky němu také prošel životem v mnohém nezávisle na okolním dění, hledal si své vlastní zdroje a zůstal věrný svým vlastním představám.

Od mládí se věnoval umění, v 70. letech nejhlouběji zakotvil v hudbě. Hrál v kapelách Extempore, Elektrobus, Amalgám a MCH Band, vystupoval s Emilem Pospíšilem a Jakubem Nohou. Vykonával mnoho různých povolání, která však vždy volil tak, aby mohl věnovat čas svým zájmům – hudbě a duchovnímu růstu. Hudbou se zabýval prakticky i teoreticky, byl velmi aktivním členem Jazzové sekce.

Láska k hudbě přivedla Vlastimila Marka k zájmu o východní náboženství. Od roku 1975 se začal zabývat zenovým buddhismem, díky své aktivní povaze si našel duchovního učitele a začal cvičit jógu a praktikovat zen. V roce 1978 strávil dva měsíce v zenbuddhistických centrech v Polsku a v dalším roce odjel tematiku studovat do Japonska. Přeložil několik knih a později, po roce 1989, se stal jedním z duchovních vůdců a učitelů v Čechách.

V srpnu roku 1986 byl zatčen za pořádání mírového gongového koncertu a držen v cele několik týdnů. Později byl odsouzen za „poškozování zájmů republiky v cizině“. Po roce 1990 byl rehabilitován.

V roce 1989 byl aktivním členem Občanského fóra, což ho později přivedlo také do obecního zastupitelstva městské části Praha 2. Ani zde však nezakotvil natrvalo a znovu se vrátil ke svým základním životním tématům – hudbě a duchovnímu růstu.

Díky svým znalostem a zkušenostem se stal duchovním guru, byl aktivním členem mnoha sdružení prosazujících duchovní učení, přednášel o hnutí New Age a byl u zrodu mnoha aktivit a časopisů zabývajících se duchovní tematikou. Vedl a dodnes vede kurzy zpěvu a hry na tibetské mísy, přednášel o duchovním růstu a dodnes je pro mnohé guru a příkladem pozitivního přístupu k životu.

V roce 1991 se na semináři Ruperta Sheldraka seznámil s tematikou labyrintů, jeden si sám postavil a stal se inspirací pro stavbu několika labyrintů v Čechách a na Moravě.

Jedním z jeho důležitých přesvědčení je, že změníme-li sebe, změníme i svět. Jako aktivní člověk, pro něhož bylo vždy důležité najít ke všem životním peripetiím svůj vlastní postoj a názor, zachovat se tak, aby se mohl podívat do očí sám sobě, říká, že „vše, co má člověk dělat, je ukryto uvnitř něj. V důležitých obdobích života by člověk měl mít svou vlastní celu, která mu pomůže setkat se se sebou samým a nalézt odpovědi na důležité otázky.“

Po narození vnučky v roce 1999 byl Vlastimil Marek nemile překvapen situací v našich porodnicích a začal se zabývat otázkou porodů. Po nastudování zahraničních zdrojů se stal propagátorem tzv. přirozených porodů. Jak sám říká: „Špatný porod způsobuje, že člověk je vnitřně nejistý, a tím se stává i lehce zmanipulovatelný.“ Tak se jeho orientace na zenový buddhismus, lidskou svobodu a odpovědnost projevila i v konkrétních politických a obecně lidských otázkách.

V období natáčení rozhovorů (2014 - 2017) se Vlastimil Marek na svém blogu a v diskusi se svými žáky věnoval tématu „dobré smrti“, což pro něj představovalo možnost rozhodnout o své smrti sám, vstoupit do ní vědomě a v souladu s osobním rozhodnutím. K tomuto tématu říkal, že naše civilizace vylučuje smrt ze svého zorného pole a tím udržuje člověka nezralým a nedospělým. „Neumíme na svět přicházet a neumíme z něj ani odcházet.“ Nejsme spojeni s tím, co nás činí lidmi.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Memory of nations (in co-production with Czech television)

  • Witness story in project Memory of nations (in co-production with Czech television) (Markéta Hrbková)