Vítězslav Malý

* 1943

  • „Hlásil jsem se na jedenáctiletku. No a protože jsem měl samé jedničky a byl jsem pionýr, tak mě na jedenáctiletku vzali. No a teprve až někdy v říjnu v listopadu se v podstatě dozvěděli, že můj táta je zavřenej. Tak mě chtěli z té jedenáctiletky vyhodit, to máma někde obrečela po národních výborech, tak mě nechali tam. A zas na to mám takové vzpomínky, že třeba – chodil jsem do školní jídelny, byly knedlíky s masem. A já jsem odkryl knedlík a bylo tam ještě jedno maso navíc.“

  • „Až potom chytli toho, kterému táta opatřoval ty doklady – no a ten mluvil. Dneska člověk na to vzpomíná trošku nějak jinak, proč začal mluvit. To jako… někdo to vydrží, někdo to nevydrží. No a začala obrovská pátrací akce. Nejdřív si přijeli pro tátu do firmy. Táta byl ještě doma, tak z firmy okamžitě volali, že je tam gestapo. Tak táta v tu chvíli se musel schovat.“ („Kam se schoval?“) „Protože jsme měli velký byt, tak v podstatě doma byla vybudovaná taková skrýš, kde se prošlo šatní skříní do místnosti, která tam byla tedy za účelem tohoto schování. Takže se táta schovával nejdřív tam. No ale pak už, když šlo do tuhýho, tak už nemohl být ani tam, protože ten byt byl zapečetěněj – když potom mámu sebralo gestapo, tak tam nemohl bejt.“

  • „Ano, maminka pochopitelně od táty všechno věděla a taky si s tátou slíbili, že kdyby jeden nebo druhej… kdyby ho zatkli, tak že nic nevědí. A to teda je obdivuhodný, že to máma vydržela. Tátu nikdy nechytili. Máma, ta nikoho neprozradila.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 04.09.2023

    (audio)
    duration: 01:27:36
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Gestapáci mamince po porodu chtěli rozvázat jazyk, odmítli ji převézt do nemocnice

Vítězslav Malý, cca 1957
Vítězslav Malý, cca 1957
photo: Archiv pamětníka

Vítězslav Malý se narodil 23. května 1943 v pankrácké věznici. Jeho otec Josef Malý, majitel prosperující stavební firmy, se ještě před začátkem války zapojil do protinacistického odboje. Se svým stejnojmenným bratrancem, který byl tajemníkem Svazu letců, se podílel na organizování ilegálního transportu československých letců z protektorátu do ciziny. Vítězslavův otec ubytovával letce ve svém bytě, zprostředkovával jim falešné doklady, zajišťoval finančně i svými kontakty jejich průchod tzv. balkánskou cestou přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii. Od 16. února 1942 se musel skrývat před gestapem. Ukrýval se v bytech přátel a poté i u sebe doma, kde měl vybudovanou tajnou místnost. 12. března 1943 gestapo zatklo jeho ženu Vlastimilu, která byla ve vysokém stupni těhotenství. Jejich dvě malé děti odvezli neznámo kam. Josef se znovu ukryl u přátel a po čase vypátral, kde jsou jeho děti internované. Zřejmě pomocí úplatků pak dokázal zajistit jejich předání do péče příbuzným. V téže době Vlastimila v pankrácké věznici porodila Vítězslava a zhruba sedm týdnů poté tam zemřela, pravděpodobně na infekci, jež nebyla dostatečně léčena. Vítězslav byl poté vydán svému strýci, u něhož spolu se sestrami strávil poslední dva roky války. V květnu 1945 jeho otec vystoupil z ilegality, vzal si k sobě všechny své děti a v roce 1946 se oženil s Marií Haškovou, jež pak Vítězslava i jeho sestry vychovávala. V roce 1948 komunisté znárodnili otcovu stavební firmu a v polovině 50. let byl Josef Malý obžalován kvůli tomu, že nenahlásil barevné a drahé kovy, které nakoupil pro chystanou stavbu domu. Byl odsouzen k dvěma a půl roku vězení a propadnutí veškerého majetku. Vítězslav kvůli svému původu nedostal v roce 1960 doporučení k vysokoškolskému studiu. Vyučil se spojovým mechanikem, deset let stavěl telefonní ústředny a teprve poté směl dálkově vystudovat střední průmyslovku. Od roku 1972 vyučoval na učilišti spojů, absolvoval pedagogické minimum a poté konečně i vysokou školu. Učitelem byl až do svého odchodu do důchodu v roce 2011. V roce 2023 žil v Praze.