Ing. Přemysl Malý

* 1945  †︎ 2023

  • „Po čtvrtým ročníku jsme o prázdninách byli na jakýmsi závěrečným cvičení v Milovicích. A tam už bylo ležení ruskejch vojáků, rádoby na nějakým cvičení. My jsme skončili to cvičení v Milovicích a já se vrátil domů a říkal jsem si, že konečně mám prázdniny, tak si musím ve zbytku prázdnin něco užít. A najednou se jednoho rána probudím na okrajovém Zahradním Městě, na okraji Prahy, a koukám a pod okny nám jezdí ruský vojenský auta a prostě jsem si protíral oči a nechtěl jsem věřit tomu, co vidím. A říkal jsem si: ‚Už nejsem na cvičení, už nejsem na cvičení.‘ Pak jsme nemohli do centra, to bylo obšancovaný, nemohli jsme ani ven z Prahy. Nevěděli jsme, jak to bude se zásobováním. Naštěstí český národ dokáže být soudržnej, když je opravdu zle. Já si dodneška vzpomínám, jak v místním konzumu jsme šli pro potraviny a tam byla vedoucí a ona nás dobře znala. Říkala třeba: ‚Vy máte dvě děti, tak dostanete, já nevím, tři kila mouky, vy žijete sám, dostanete kilo mouky.‘ A nikdo ani necek.“

  • „No a pak si teda bohužel pamatuju i takovou věc, jako že jsme navštívili tatínka v době, kdy byl v Jáchymově. Říkejme tomu koncentrační tábor. Ono to skutečně mělo charakter německých koncentračních táborů. Tak si dodneška pamatuju zamřížované okýnko, za kterým seděl, a jak jsem mu tam se shovívavostí nějakého dozorce dokázal coby malý kluk podstrčit cigarety. Je to k nevíře, ale takovou věc si dodneška pamatuju. To bylo v době, kdy já jsem začal chodit do školy. Tatínka pak propustili na amnestii asi o tři měsíce dřív, v době, kdy jsem chodil do první třídy, tedy v roce 1951.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 09.03.2022

    (audio)
    duration: 02:09:21
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Štěstí v nešťastné době

Přemysl Malý, maturitní foto, Praha, 1964
Přemysl Malý, maturitní foto, Praha, 1964
photo: Archiv Přemysla Malého

Přemysl Malý se narodil 3. března 1945 v Čáslavi jako mladší ze dvou sourozenců. Rodina v té době bydlela v Praze, ale po bombardování Prahy 14. února 1945 otec rozhodl, že bude lepší se na konec těhotenství přestěhovat k manželčiným rodičům do Žlebů u Čáslavi. Děda Otakar Malý byl statkář a vlastnil statek na úpatí Doupovských hor v malé vesnici Dvérce. V dubnu 1948 jim ho komunisté sebrali. V roce 1950 pamětníkova otce ve vykonstruovaném procesu odsoudili jako údajného člena protistátní skupiny na dva roky do uranových dolů v Jáchymově. Pamětníkova strýce Jiřího Klečku odsoudili na doživotí za údajnou vraždu komunistického funkcionáře Aloise Blažka ve Žlebech. Ve vězení nakonec strávil dvanáct let. Otce odsoudili jako spolupachatele, a protože pocházel ze statkářské rodiny, tak i jako nepřítele státu. Z Jáchymova se vrátil v roce 1952 a po zbytek života mohl dělat jen podřadné práce. Přemysl Malý kvůli tomu nedostal doporučení na střední školu a vyučil se nástrojařem. Nastoupil do Koh-i-nooru ve Vršovicích a při práci vystudoval večerně Střední všeobecně vzdělávací školu pro pracující v Přípotoční ulici. Díky shodě náhod a tehdejšímu ministrovi školství Čestmíru Císařovi mu umožnili vystudovat strojní fakultu ČVUT, na které promoval v roce 1969. V roce 1969 se také seznámil se svou budoucí ženou Marií. O dva roky později se vzali. V roce 1972 se jim narodil první syn Martin a v roce 1975 druhý syn Petr. Po absolvování ČVUT nastoupil do technologické firmy Inova, kde se zabýval především hydraulikou. Tam vydržel skoro třicet let. Po sametové revoluci v roce 1989 se rodině podařilo získat zpět statek Dvérce, respektive to, co z něj zbylo: ruina a nějaké polnosti. Většinu pozemků prodali a zbytek pronajali místním myslivcům. Přemysl Malý zemřel 22. srpna 2023.