Miloslav Malý

* 1957

  • "My jsme v ten pátek odjížděli do Ostravy na výchovné koncerty, kde jsme měli celou šňůru výchovných koncertů. Odjeli jsme v pátek z Prahy a v sobotu ráno jsme se dozvěděli, co se dělo v Praze. Bylo to ještě nedodělané, nevěděli jsme, co se v Praze opravdu děje. Takže jsme se připravovali na ten koncert, který měl být v pondělí. A mezitím ty dva dny byly velice revoluční a dynamické a za ty dva dny se to hodně změnilo. Teď nastala situace, kdy jsme v pondělí ráno měli nastoupit před školy a hrát školní představení, ale mezitím už jsme se dověděli, že v Praze se stávkuje, že divadla začala stávkovat už někdy od soboty. Nevím, jestli od soboty, ale od neděle určitě, že už v neděli večer divadla v Praze nehrála. Rozhodli jsme se, že taky nebudeme hrát. To rozhodnutí bylo docela dramatické, protože jsme byli od Prahy dost daleko a nevěděli jsme, jaké to bude mít důsledky, protože jsme ještě nevěděli ten dosah, jaký ta studentská revoluce bude mít. Takže to bylo docela riskantní. V pondělí ráno jsme se rozhodli, že nebudeme hrát, v té době to bylo ještě docela riskantní, mohli jsme za to dostat docela velké sankce a nebyli jsme si jistí, jak to dopadne. Ale šli jsme do toho, byla to doba revoluční, takže jsme odmítli hrát a odjeli jsme do Prahy."

  • "Zájezd do Severní Koreje byl… Jak bych to řekl jedním slovem, fascinující. Protože Severní Korea byla komunistická země, nebo ještě dodneška je komunistická země. I když my jsme byli na komunistický režim zvyklí, tak to, co jsme tam viděli nebo zažili, tak to překročilo veškeré naše očekávání a fantazii. Protože Korea byla země, kde tehdy vládl Kim Ir-sen. A byl to obrovský kult osobnosti, který zažilo Rusko za období Stalina, takže něco podobného vytvořili v té Severní Koreji. A Kim Ir-sen byl pro Korejce nedotknutelný bůh, ale bylo to všechno nucené, bylo to vynucené pod policejním dohledem. To znamená, že kdokoliv se proti režimu postavil, tak skončil ve vězení. A ty věci byly naprosto absurdní, protože nás například vzali na výlet do hor, kde jsme šli takovou stezkou. A najednou tam byla veliká cedule a na ní bylo napsáno: 'Až sem došel náš velký vůdce Kim Ir-sen.' Takže ty situace byly lehce absurdní. Jinak jeho fotka byla všude, v každém metru, v každém vagónu, na všech náměstích, ulicích, všude obrovské plakáty. Takže ten kult osobnosti tam byl obrovský."

  • "My jsme byla takzvaná malá skupina, což bylo asi 15 lidí, to byla cimbálová muzika plus čtyři taneční páry. A tím, že jsme byli malá skupina, tak jsme měli obrovskou výhodu, protože jsme byli levní proti té velké skupině, kde bylo 30 tanečníků. Takže my jsme byli malá skupina, levná a flexibilní, všechny ty krásné zájezdy jsme absolvovali my. Prostě celá Evropa, Francie až... Prostě celá Evropa. I v Rusku jsme byli a celou Evropu jsme sjezdili. Ty nejatraktivnější zájezdy byly mimo Evropu. A těch bylo několik. No a takový ten možná nejkurióznější byl do Severní Koreje. Pak jsme byli ještě v Libyi a v Iráku. Takže ty zájezdy byly velice zajímavé pro mladého člověka, který vyšel školu a založil rodinu. A měl tu možnost poznat tyto cizokrajné země."

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 24.06.2025

    (audio)
    duration: 41:13
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Ke stávce jsme se přidali hned 20. listopadu. Trnuli jsme, co bude

Miloslav Malý, 1965
Miloslav Malý, 1965
photo: Archiv pamětníka

Miloslav Malý se narodil 14. října 1957 v Opavě. Odmalička se učil hrát na housle, proto se po absolvování základní školy hlásil na zlínskou konzervatoř. Tam se ale nedostal a vystudoval gymnázium ve Šternberku. Po maturitě se přihlásil ke studiu houslí na Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích. Už v době studia nastoupil do Jihočeského státního orchestru. Po vysoké škole absolvoval vojenskou službu, během které působil jako houslista v Armádním uměleckém souboru. Na začátku 80. let vyhrál konkurz do Státního souboru písní a tanců, díky čemuž v době socialismu procestoval část Evropy včetně západních států. Se souborem se podíval i do Libye, KLDR nebo Iráku. V listopadu 1989 byl jeho folklorní soubor mezi prvními subjekty, které se přidaly ke stávce. Po revoluci byl soubor zrušen, pamětník s kolegy začal vystupovat nejdříve v Hotelu International, později se přesunuli do restaurace na Veleslavíně. Miloslav Malý se houslím profesně věnoval až do pandemie covidu, kdy se začal živit jako učitel. Po pandemii se vrátil k profesionálnímu hraní, pedagogickou dráhu ale neopustil. V roce 2025 žil v Praze.