Jiří Malášek

* 1938

  • „To vám musím říct, že to je jedna ze vzpomínek, která je pro mě neuvěřitelně těžká. Byli jsme čtyři sami doma 22. prosince 1948. Maminka byla na nákupě a otec se měl vrátit dřív z práce. Nevrátil se. V pět hodin telefonát, zvedl jsem telefon a tatínek říká: ‚Běž do mé pracovny a všechny papíry, co jsou na stole, hoď do krbu.‘ To jsem udělal a vzápětí přišlo s otcem nahoru pět chlapů v kožených kabátech s puškami na rameni, nebo to byly samopaly. A první bylo, že šli do pracovny ke krbu a říkali: ‚Tak jsme přišli pozdě, tady už se pálilo.‘ Potom otce odvedli a už jsme ho neviděli.“

  • „A to byla možná i moje motivace, že jsem řekl: ‚V téhle zemi nemohu vychovávat svoje děti.‘ Samozřejmě, že to jde. Samozřejmě, že nás maminka tak vychovávala, ale já jsem měl pocit, že děti nemohou prožívat takové mládí jako my. Možná, že ho měli prožít jako já. Nicméně jsme s manželkou věděli, že utečeme. Utekli jsme, dostali jsme se do Vídně. I to mělo své zvláštní poslání. Arcibiskup Beran byl internován v Mukařově a tam jsme ho jezdili navštěvovat a věděli jsme, že utečeme. Prosili jsme ho o požehnání na cestu, které jsme dostali. Poprosil nás, jestli bychom mu něco nevzali. Dal nám dopis, který jsme vezli do Vatikánu a který jsme měli předat na nunciatuře ve Vídni. Zaplať Pán Bůh že se to podařilo. Kdyby nás s tím chytli, tak nevím.“

  • „Musím říct, že to bylo složité. Mluvím o roce 1968 a 1969, kdy se připravovala v Mnichově olympiáda. A najednou bylo v Mnichově téma: ‚Tady bude olympiáda, a tady je Svobodná Evropa, která ruší mírové soužití.‘ Tehdy byl starostou Mnichova Jochen Vogel, který dva roky před olympiádou říkal, že tenhle nesmysl musí zmizet, protože na olympiádu ho tady nechceme. Ale pravý opak byl pravdou, když byla olympiáda, byli jsme jako štiky v rybníce. Měli jsme tolik styků a možností... Oficiální politika to nikdy nebyla. Všichni si uvědomovali, že Svobodná Evropa, která se snaží zprostředkovávat dvacet hodin denně informace o Západu, tak informace je to nejdůležitější, co národ potřebuje. A to byl taky smysl, proč Svobodná Evropa byla založena, aby působila proti sovětské komunistické propagandě. Kdyby přestala fungovat informace, tak národ je ztracený.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 21.11.2017

    (audio)
    duration: 01:10:58
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 12.12.2017

    (audio)
    duration: 01:32:03
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Věř sám sobě a dělej, co myslíš, že je správné

Jiří Malášek na archivní fotografii
Jiří Malášek na archivní fotografii
photo: archiv Jiřího Maláška

Jiří Malášek se narodil 1. srpna 1938 v Olomouci. Později se rodina přestěhovala do Brna, kde otec Jiří Malášek starší pracoval jako středoškolský profesor. V roce 1947 se rodina přesunula do Prahy, kde otec působil jako rada na ministerstvu školství. V prosinci 1948 otce zatkli a později odsoudili na šestnáct let. Kádrové problémy se nevyhnuly dětem. Jiří se vyučil nástrojařem a později absolvoval vyšší průmyslovou školu. V roce 1964 emigroval společně se svou ženou Naďou do Vídně, odkud se posléze přesunuli do Mnichova. Po krušných začátcích získal Jiří Malášek v roce 1965 místo v Rádiu Svobodná Evropa, kde se etabloval jako hlasatel, později i coby redaktor. V roce 1968 emigrovali do Spolkové republiky Německo Jiřího rodiče i nejstarší sestra. V exilu se Jiří Malášek také angažoval v laickém katolickém sdružení Opus Bonum. Přátelil se s opatem Anastázem Opaskem. Ve Svobodné Evropě k jeho blízkým kolegům a přátelům patřil například písničkář Karel Kryl či básník a písňový textař Jan Schneider. V roce 1994 Svobodnou Evropu opustil a v následujícím roce založil v Hustopečích výrobní společnosti Gemi a Westfalia a posléze na Moravě firmy Linden a Cromtryck. Od roku 2016 žil se svou ženou trvale v Praze.