František Luňáček se narodil v Malých Svatoňovicích jako jediný syn rodičů, textilních dělníků. Pamatuje si, jak coby dvouletý vítal tanky Rudé armády. V roce 1947 se rodina přestěhovala do Předlánců. Toužili po vlastním hospodářství, dostali tedy dvanáct hektarů a statek. Byli už jeho druzí pováleční obyvatelé, předchozí Čech odvezl dobytek a statek vybydlel. Když rodina splatila půjčky, které si musela kvůli hospodářství vzít, přišlo JZD. Ač neradi, vstoupili do něj, protože matka onemocněla. Dostali neúrodné pole na konci vesnice. Otec kvůli tomu roztrhal legitimaci komunistické strany, jejímž byl do té doby členem. Když byl pamětník na vojně, vypukla v roce 1962 Kubánská krize. Na západní hranici zažil coby nováček pohotovost. Měl strach. Na německé straně stály americké tanky a sovětské k ní přijížděly. Na vojně se stal členem komunistické strany. V roce 1968 pracoval František Luňáček jako řidič autobusu v ČSAD. V noci kosil trávu pro kravku a v pět hodin ráno za ním přišel otec. Řekl: „Prašti s kosou, bude válka. Přepadli nás Rusové!“ Pustili si rádio a byla to pravda. Pamětník se vydal do Frýdlantu. „Tam už jezdily tanky, dlažba vymletá, na tancích vojáci, kteří měli šikmé oči, vůbec nevypadali jako Rusové.“ Autobusy nejezdily, s kamarády tedy šli na náměstí do hospody, do Bílého koně. Jeden pán je vítal lahví vodky, málem ho za to zmlátili. Za tři dny dostal pamětník linku do Prahy. Před rozhlasem jezdily tanky a nikdo nevěděl, co bude. Roku 1969 František Luňáček odešel z komunistické strany, protože nesouhlasil s invazí. Účastnil se demonstrace na libereckém náměstí. Kritizuje dobu po sametové revoluci. Padl frýdlantský lesní závod, který měl dobré jméno a staral se o své zaměstnance. Pamětník jezdil autobusem do Francie a Itálie, kde se ho lidé ptali, proč se v Československu po revoluci zrušilo tolik prosperujících závodů a statků.