Zdeňka Lukašíková

„Když byla maturita v roce 1949, na sobotu vyšla zkouška z matematiky. Já jsem šla za ředitelem školy a řekla jsem mu: ‚Ne, pane řediteli, já v žádném případě v sobotu nepůjdu.‘ A on na to: ‚No, to neříkejte, nedostanete maturitu. Ale počkejte, vy jste co? Napište na ministerstvo.‘ Já jsem napsala na ministerstvo školství, že jsem členkou Církve adventistů sedmého dne a že světím sobotu, která je sedmým dnem, a že zkoušky z matematiky mají být v sobotu, takže žádám, aby mi je přeložili na jiný den. A ten zázrak se stal. Ministerstvo v době komunismu mi přeneslo zkoušku z matematiky na další týden na úterý. Že je to něco zázračného?“

„Byla to veliká pohoda, že jsme vůbec netušili a neprožívali, kolik lidí tenkrát bylo bez práce. Moje maminka ráda uvařila polívku, a když přišli žebráčci, ti chodívali každou chvíli, ale byli velmi klidní, maminka jim dala polívku nebo peníze. Když dala korunu, bylo za ni pět rohlíků a ti lidé byli spokojení.“