Jaroslav Loukota

* 1945

  • „Ještě vám řeknu zážitek, když jsme v tom osmdesátém čtvrtém nebo pátém roce jeli, teď přesně nevím, kdy to bylo. Jeli jsme na Volyň jako zájezd na Ukrajinu, tak moje teta a jedna sestřenice byly věřící. Chodily tam do nějaké protestantské církve. A my jsme jim sehnali, protože jsem měl nějaké kontakty, jezdili sem přátelé ze Západu ze Švýcarska a vozili křesťanskou literaturu, tak jsem sehnal ukrajinské bible a vezli jsme je, že je tam tetě nebo sestřenici předáme. A na hranicích při jedné z kontrol, myslím, že to bylo někde v Čopu, nebo kudy jsme jeli, už ani přesně nevím, tak bratrovi to tam našli v tašce, že to tam má. Tak do trenek ho vysvlékli, zaplatil tři sta rublů pokutu a zabavili mu to. Tak i takové zážitky jsme s křesťanstvím měli...“

  • „Sedmého září jsme měli svatbu. Už jsme měli u nás v Kuníně připravené bydlení. A svatbu jsme měli v Novém Jičíně. Když jsme jeli po svatbě domů, tak ruští vojáci jezdili s jejich gazama a vyhazovali balíky novin. A lidé, co šli kolem po chodníku, tak hned šli a zapálili to. Tak jak jsme jeli domů a hořely vatry po cestě. Jeli jsme v takové slávě ohňů, bylo to zakončení našeho svatebního dne.“

  • „V naší vesnici žil nějaký pan Adam Esterkes a Václav Rivec. Když tam banderovci a Němci řádili a chytali a stříleli Židy, tak si někde v lese udělali zemljanku, kde se schovávali. A když byli tito dva muži někde venku, na záchodě nebo něco, tak tu jejich skrýš objevili Němci nebo banderovci, to nevím, a celou jejich rodinu vystříleli. Utekli pak do vesnice k mojí babičce a ta je s naším strýcem, mamčiným bratrem a našima rok přechovávali.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 31.08.2020

    (audio)
    duration: 01:21:08
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Maminka věděla z Volyně, co dělají komunisté se zemědělci. Lidé jí ale nevěřili

Jaroslav Loukota, poč. 60. let
Jaroslav Loukota, poč. 60. let
photo: archiv pamětníka

Jaroslav Loukota se narodil 16. ledna 1945 v obci Malovaná nedaleko Lucku na Volyni v dnešní Ukrajině. Rodina tam měla malé hospodářství. Otec Jaroslav kromě toho pracoval jako kolář, matka Olga si přivydělávala šitím. Za druhé světové války narukovala řada jeho příbuzných včetně otce do 1. československého armádního sboru. Dva strýcové padli během karpatsko-dukelské operace a otec utrpěl vážné zranění hlavy. Po zbytek života byl válečným invalidou. Pamětníkova babička za války ukrývala volyňského Žida Adama Esterkese. V roce 1947 se Loukotovi rozhodli pro repatriaci do Československa. Usadili se v Kuníně nedaleko Nového Jičína, kde dostali statek po vysídlených Němcích s 12 hektary půdy. Trpkou zkušeností pro ně byla kolektivizace. Po založení kunínského JZD tam otec sice vstoupil, ale po špatných zkušenostech vystoupil a krátce hospodařil jako soukromník. Kvůli nepřiměřeným povinným odvodům se pak rodina hospodářství vzdala. Pamětník pracoval po vyučení jako dělník v podnicích v regionu. Přijal evangelickou víru. Oženil se a s manželkou vychovali tři děti. V době normalizace se podílel na distribuci duchovní literatury a na šíření náboženského samizdatu. Po roce 1989 začal podnikat. Od roku 1985 se pravidelně vracel na Volyň. V roce 2020 žil v Kuníně.