The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Lubomír Linhart (* 1958)

Skaut pro něj znamenal naplnění života

  • narodil se 25. května 1958 v Poděbradech

  • v roce 1967 založil s kamarády skautský vodní oddíl

  • v 70. letech ignorovali zákaz skautingu

  • zúčastnil se obnovení Junáka v roce 1989

  • po sametové revoluci působil jako předseda privatizační komise

  • v roce 2004 se účastnil oslav 60. výročí vylodění v Normandii

Lubomír Linhart se v závěru 60. let ponořil do skautingu. Výpravy do přírody, skautská setkání a tábory pro něj znamenaly životní náplň. V 70. letech s přáteli pokračovali i přesto, že Junáka komunistický režim opětovně zakázal. „Žili jsme životy hochů od Bobří řeky. Mámy nám sbalily rance a spacáky ušité z dek a vyrazili jsme do přírody,“ vzpomíná pamětník na krásná léta dětství a dospívání. Poprvé a naposledy viděl svou skautskou ikonu Jaroslava Foglara v roce 1989 při obnovení Junáka.

Maminka učitelka synka neváhala proplesknout

Maminka pracovala jako učitelka na základní škole, otec byl řezník a uzenář. Měl o sedm let mladšího bratra Petra, jenž se později stal profesionálním rybářem. Základní školu absolvoval Lubomír Linhart v Poděbradech. Zde učila i maminka, která si nebrala servítky a za různé prohřešky ho klidně zfackovala na chodbě.

Skautský způsob života ho uchvátil

V roce 1967 se setkal s několika chlapci u řeky Labe. Hráli takzvanou Kimovu hru a hned ho vzali mezi sebe. Z party kluků zakrátko vznikl skautský třetí vodní oddíl v Poděbradech.

Vedoucími jejich oddílu byli už starší lidé, kteří zažili válku a znovuobnovení skautingu v roce 1945. A také 50. léta, kdy skauting komunistický režim opět zrušil a včlenil do pionýrské organizace. Ti prožívali skauting mnohem více než mladší lidé.

Po dalším zákazu skautingu a splynutí Junáka s Pionýrem chlapci stále pokračovali v malé skupince jak vystřižené z foglarovek. Měli klubovnu ve vile pana Karlíka, předsedy správní rady cukrovaru v Poděbradech a člověka, jenž podporoval jejich vnímání světa. Na svém pozemku měl skleník, kde se chlapci mohli nerušeně scházet.

Nejkrásnější vzpomínky si pamětník zachoval na skautské tábory a výlety do tehdy ještě divoké přírody. „Třeba tábor na Muší stráni nebo v Měsíčním údolí, to jsme věděli i jako dospělí, že jednou měsíčně se tam prostě musí jet,“ usmívá se pamětník. Kromě jiného skládali tři orlí pera, známé zkoušky celodenního mlčení, samoty a hladu.

Sport ho prostě bavil

V 70. letech začal lyžovat a stal se v tomto odvětví opravdu dobrým sportovcem. Vedl lyžařskou školu v Peci pod Sněžkou a lyžoval na Elbrusu či v rumunských Karpatech.

V 80. letech vstoupil s kamarády skauty do Československého svazu tělesné výchovy a sportu, kde mohli provozovat vodní sport s profesionálnější podporou. Lodě si předtím půjčovali od vodního oddílu, který sídlil na zemědělské škole, a na své vlastní si kolektivně vydělávali brigádami v místní sklárně.

Poprvé a naposled viděl Foglara

Lubomír Linhart se zúčastnil znovuobnovení Junáka v prosinci 1989 v Praze, kde poprvé a naposledy viděl Jaroslava Foglara. Také se seznámil s Antonínem Sumem, tajemníkem Jana Masaryka, dlouholetým vězněm komunistického vězení a starostou Junáka od roku 1968 až do jeho zrušení.

Pracoval v privatizační komisi

Vystudoval střední průmyslovou strojní školu, obor provoz automobilové dopravy a ekonomie dopravy. Po absolutoriu pracoval jako vedoucí provozu. Po roce 1989 jeho podnik zanikl. Nastoupil poté jako státní úředník na ministerstvu pro správu národního majetku, poté pracoval ve Fondu národního jmění a byl i předsedou privatizační komise v okrese Nymburk.

Historie se mu stala koníčkem

Zajímal se o vojenskou historii československou i zahraniční. V roce 2004 se například zúčastnil oslav 60. výročí vylodění v Normandii. V Poděbradech se při příležitosti návštěvy britského velvyslance v Poděbradech potkal s generálem Rudolfem Krzákem. V roce 2022 žil v Poděbradech a ve svém letním domku v obci Meclov pod hradem Přimdou.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: The Stories of Our Neigbours

  • Witness story in project The Stories of Our Neigbours (Martina Opršalová Dašková)