Libuše Lacinová

* 1921  †︎ 2018

  • „Myslím si, že jsem už jedna z mála lidí – ne-li poslední – kdo se osobně setkal s panem prezidentem Masarykem. Prezident Masaryk byl v naší rodině stejně jako v rodině všech ostatních legionářů persona grata. Uctíval se jako polobůh a už odmalička jsem jej vnímala jako obrovský vzor. Tehdy – mohlo mi být tak čtyři pět let – pozval rodiny legionářů s dětmi do zámeckého parku v Židlochovicích, kde pobýval na dovolené. Pamatuji si, jak jsme tam tenkrát čekali, a najednou na koni přiklusal krásný starý pán. Slezl z koně, chodil kolem a u některých legionářů se zastavil a promluvil s nimi pár slov. Přišel i k mému tatínkovi, také se zastavil, naklonil se ke mně a zeptal se: ‚Jak se jmenuješ, holčičko?‘ Odpověděla jsem: ‚Libuška.‘ A on mě pohladil po hlavě. Byla jsem v sedmém nebi.“

  • „Bydleli jsme na Kounicově ulici, a jelikož nejezdila auta, uprostřed silnice velmi často, skoro denně, pochodovala Hitlerjugend s bubínky a píšťalami. Pánové tenkrát nosili klobouky. Tihle chlapečkové čekali, že pánové před nimi budou smekat. Když nesmekali, tak jim chlapečkové chodili klobouky na chodník srážet.“

  • „Byla jsem u toho hrozného náletu. Stalo se to nějak dopoledne. Nad pasáž, kde nejsou budovy, chodíval tatínek vždycky kouřit. Tenkrát jsem měla takové tušení, byl poplach a já jsem najednou měla takový instinkt, že jsem běžela pro tatínka nahoru, stáhla jsem jej dolů do šaten. Začaly padat bomby. Kdyby tam zůstal, byl by to jeho konec.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno - byt Libuše Lacinové, 25.07.2017

    (audio)
    duration: 03:03:57
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Memory of Nations AI Assistant
Explore thousands of personal stories

Discover a new way to explore the Memory of Nations Archive. Ask about the topics, events, places, or experiences that interest you. The AI Assistant searches transcripts from more than 30,000 hours of recorded interviews and finds relevant stories from across the archive. You don’t need to know a person’s name or where to look. Simply ask a question in your own words.

Ask a question
beta

Člověk nemá nikomu nic závidět, má každému přát a zajímat se o lidi, o politiku, o všechno, i když je sebestarší

Libuše Lacinová
Libuše Lacinová
photo: album pamětnice

Libuše Lacinová, dívčím jménem Čejková, se narodila 10. prosince 1921 v Brně. Její otec byl legionář, zajímal se o film a byl vlastníkem kina Alfa. Pamětnice se odmalička setkávala s celou řadou významných osobností - Oldřichem Novým, Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, Lídou Baarovou, Svatoplukem Benešem a mnoha dalšími. Libuše Lacinová studovala na Dívčím reformním reálném gymnáziu v Brně na Augustinské. Složila státní zkoušku z francouzského a německého jazyka a vystudovala zpěv na konzervatoři. Už během studia na konzervatoři zpívala v Besedním domě i po menších sálech. Několik let zpívala jako sólistka. Provdala se za architekta Lubora Lacinu. Později kvůli nemoci pěveckou dráhu opustila a pracovala jako novinářka. Publikovala v Práci, ve Světě v obrazech, Pražské tvorbě nebo v Rovnosti. Psala také texty o výstavách a umění. Sama se pohybovala v prostředí umění a znala se s řadou významných osobností, mezi něž patřili Vilma Lesková, Adolf Kroupa, Vítězslava Kaprálová a další. Seděla modelem malíři Jánoši Kubíčkovi, modelkou se stala i malíři Bohumíru Matalovi. Pamětnice dále působila jako tlumočnice na Výstavišti v Brně a jako překladatelka v lékařské knihovně. Překládala i pro Českou televizi - Komisař Rex, Stefanie, Wolffův revír nebo Sissi. Dále byla činná v nakladatelství Moba a za svoje překlady knih v roce 2002 obdržela cenu. Má syna Lubora. Mezi osobnosti, s nimiž se setkala, patří i Václav Chochola, Miloš Havel, Adolf Hoffmeister, Věra Sládková, Jiří Mahen, Jean-Paul Sartre, Simone de Beauvoir, Gérard Philipe, Janis Ritsos a mnozí další. Libuše Lacinová zemřela 20. února 2018.