Igor Kyselka

* 1963

  • "Například [členové Společenství svatého Gorazda a druhů] zásadně ovlivnili průběh Velehradu v roce 1985. Vmáčkli se tehdy mezi oficiální sbor a když ministr řekl, že se má zazpívat hymna, začali zpívat Hospodyne, pomiluj ny. Nastalo zděšení, než je stihli zaznamenat, tak už byli pryč. Zůstali v davu a když znělo, že představitele režimu uznávají Cyrila a Metoděje, tak začali volat: ,Svatých Cyrila a Metoděje.´ A díky nim se ta mírová slavnost změnila v opravdovou křesťanskou pouť."

  • "Vzpomínám si, že už jsme bydleli v bytě na Tomešové [ulice v Brně], ještě nebyl zařízený, a tatínek mně vzbudil a říkal: ,Jsou tu Rusi, jsou tu Rusi.´ Já jsem si říkal, jací Rusi, co se děje. Vyhlídli jsme pak z okna, které vedlo na Špilberk [hrad Špilberk v Brně]. Zrovna vycházelo slunce a vím, že se najednou ozývalo dunění a letěla řada letadel a tatínek znovu mluvil o tom, že jsou tu Rusi. Po Údolní [ulice v Brně] nahoru k Augustinovi [kostel svatého Augustina v Brně] jely tanky a obrněné transportéry. Mně se to docela líbilo, nebál jsem se, naopak mi to přišlo atraktivní. Jen vím, že jsem se divil, proč mají všichni ti Rusi vysoké holínky, když je léto. A také vím, že tatínek říkal, že lidé mluvili o tom, že jeden Rus vytáhl samopal na Moravském náměstí a střílel do vzduchu a všichni se okamžitě rozprchli. A také byli pak všude objížďky, nedalo se nikam jet, v Brně byla hrozně komplikovaná doprava."

  • "Otec kvalifikovaně a dobře kritizoval režim. A to jak politický, tak i ekonomický systém, který byl postavený na neodbornosti a protekci. Ať si kdo chce co chce říká, změna režimu [v roce 1989] byla sto a jedna, i přes ty problémy s privatizací a se vším možným. Prostě [za komunistů] žila spousta lidí jen z toho, a to bylo už za Němců, že udávali. Dnes je politicky každému jedno, co si kdo myslí. Tohle prostě naštěstí už skončilo. Třeba já sám jsem měl tehdy i strach mít doma nějaké knížky. I otec, když šel domů a viděl u domu zaparkované černé auto, ve kterém někdo seděl, se bál, protože takhle se to opravdu dělalo, že byli lidi sledovaní. Špiclování a bonzování bylo hrozné a opravdu jsme byli vychování v tom, že nemůžeme nic říkat, že se udává. Že vtipy lze zneužít a že vše se dá překroutit a obrátit proti druhému člověku jenom proto, že někdo usiluje o nějaké postavení nebo si tím s někým vyřizuje účty."

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 21.07.2021

    (audio)
    duration: 02:10:00
    media recorded in project Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Full recordings are available only for logged users.

Opírat se o to vyšší nad námi

Igor Kyselka, 1982, maturitní fotka
Igor Kyselka, 1982, maturitní fotka
photo: archiv pamětníka

Igor Kyselka se narodil 3. června 1963 v Brně. K jeho nejranějším vzpomínkám patří ty ze srpna 1968, kdy si pamatuje na oblohu plnou letadel a tanky a vojáky v brněnských ulicích. O době před listopadem 1989 mluví jako o době strachu, udávání a špiclování. Stěžejní roli sehrála v jeho životě víra. I skrze ni brzy pochopil patologii režimu. Igor Kyselka vystudoval obor zahradní a krajinářská architektura, V dospělosti ho oslovilo Společenství svatého Gorazda a druhů, které cílilo na hloubku a pravdivost prožívané víry a také na cyrilometodějskou křesťanskou tradici spojenou s jeho rodnou Moravou. Kromě duchovní oblasti se společenství zaměřovalo i na protirežimní aktivity. Podle dostupných materiálů není ale jeho činnost dodnes systematicky zpracovaná.