Marcela Kýrová

* 1944

  • „Plný vlak, jediné kupé, kde jsem byla jen já a paní Maršálková, která se mi představila. Říkala mi: ‚Určitě taky vezete marky načerno, heleďte, já je mám tady v podprsence, mám celou stovku. Já jí říkala, že já žádné načerno nevezu, že mám jen těch 12 marek a že tam bude o mě postaráno, mámy kamarádka se tam o mě postará. Takže jsme dojeli do toho Würsburgu, já jsem vystoupila, paní Maršálková koukala z okna, tak jsem jí ještě zamávala a říkám tetě Mici: 'Hele teto, tu na mě nasadili a jede dál.‘ Teta se zasmála a řekla: 'Neboj se, už teď si tě přebírá někdo jiný.' Chodily jsme po městě, když jsem si všimla jednoho chlapa, že ho pořád kolem nás někde vidím, a říkám: 'Teto, to je asi ten chlap, co si mě přebral na tom nádraží.' Stál docela blízko za námi, tak jsem se otočila a postavila jsem se a začala na něj koukat. Ten zmizel tak rychle! Oni umí velice rychle mizet, tihle fízlové, to vůbec nevíte jak, prostě najednou tam nebyl.“

  • „Já jsem si zažádala o příslib. Tenkrát to bylo 12 marek, které dávali jako kapesné na cestu. Jakmile tehdy někdo zažádal o povolení vycestovat na Západ, tak přišli fízlové a chtěli potom sdělit, s kým jste se tam stýkali a tak dále. Samozřejmě i za mnou přišli. Přišel za mnou předseda partaje Štěpán, že mám návštěvu. Odvedl mě do kanceláře a tam seděli ti dva. A prý že jsem si zažádala o cestu a že je na nich, jestli mně to povolení dají, nebo ne. Já jsem si tehdy psala s jedním západním Němcem a oni že by chtěli, abych se okolo něj ochomýtala a zjistila, na čem pracuje, přímo v jeho kanceláři. A já říkám: ‚No, tak to já dělat nebudu, na to já nejsem typ, navíc on je v Mnichově, já jedu do Würzburgu.‘ ‚No, to my bychom vám tam potom udělali cestu. Dali bychom vám kamerku a ofotila byste, co tam dělá. On byl technik inženýr. Prostě abych fotila, co má na rýsovacím prkně, například. Já jsem říkala: ‚To není nic pro mě, já bych to zkazila, na mně by to hned poznali. To v žádném případě.‘ Oni říkali: ‚No tak taky vás nemusíme pustit.‘ Já říkám: 'No tak nepojedu. Nepojedu tam, nepojedu odtamtud. V životě jsem tam nebyla, tak tam nepojedu. Na tom můj život nestojí.‘ Nakonec mě tam ale pustili.“

  • „A dědu vystěhovali, naštěstí měl příbuzné v Bezvěrově, což je u Krašova, takže šel tam. Já nevím, kolik let tam byl, pár let. Vystěhovali ho, aby nemohl ovlivňovat lidi svým kapitalistickým smýšlením a podobně. Do jeho pokoje, kde bydlel, nám nastěhovali nějakou starší paní. Ona si tam dala jenom nábytek a jednou za měsíc se tam vždycky přišla podívat. Vždycky se hrozně omlouvala. Takhle to prostě komunisti dělali. Takže to byla velice slušná paní. Máma vždycky uvařila kafe, nějaká buchta byla a tak jsme si popovídali.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 11.05.2023

    (audio)
    duration: 01:30:01
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Fízlové se uměli neuvěřitelně rychle vypařit

Marcela Kýrová
Marcela Kýrová
photo: pametnice

Marcela Kýrová, rozená Štilipová, se narodila 12. listopadu 1944 v Plzni do rodiny Václava Štilipa a jeho ženy Marie, rozené Honomichlové. Její dědeček byl známý podnikatel Václav Honomichl, který provozoval autoservis a výrobu náhradních dílů v Plzni, tzv. Autokliniku, která byla v provozu mezi lety 1910 a 1948, kdy byla znárodněna. Poté byl dědeček vystěhován a vykázán z Plzně a musel se usadit u příbuzných v Bezvěrově. Marcela Kýrová se z politických důvodů neměla dostat na střední školu. Díky podpoře ředitele elektroprůmyslové školy v Plzni byla v roce 1958 přijata. Po maturitě nastoupila do Škodovky do výzkumu automatizace. V lednu 1968 se provdala za Ladislava Kýra, se kterým pracovala ve stejném oddělení. Po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy Kýrovi uvažovali o emigraci, ale nakonec se rozhodli zůstat v Československu kvůli rodičům. V letech 1970 a 1976 se jim narodily dcery. Rodina Kýrových byla sledována Státní bezpečností (StB), například při pohřbu dědečka. StB se také neúspěšně pokusila získat Marcelu Kýrovou pro spolupráci při jejím soukromém výjezdu do západního Německa. V období sametové revoluce v roce 1989 dostala výpověď z práce za podporu studentské stávky. V 90. letech se Kýrovi přestěhovali do Prahy, kde zdědili dům. Marcela Kýrová pracovala až do roku 2021 jako sekretářka na Filozofické fakultě UK.