Radana Květová

* 1940

  • „Když jsme 21. srpna ve čtyři ráno uslyšeli hrozný hluk z helikoptér, okamžitě jsem věděla, že jsou tu Rusové. Tou dobou u nás pobývali přátelé, manželé z Londýna. Byla jsem úplně vyděšená a dostala jsem nervový záchvat – nemohla jsem dýchat, udělalo se mi špatně. Telefonické spojení bylo přerušené, takže jsme se nemohli nikam dovolat. Honza se šel informovat na velvyslanectví, jak se naši hosté mohou dostat domů. Cestou viděl, jak se formuje kolona z aut cizinců, kteří se zrovna nacházeli v Praze, a chystá se vyrazit k západním hranicím. Na velvyslanectví Honzovi řekli, že musí našim přátelům okamžitě říct, aby se ke koloně připojili. Byl to takový fofr, že jsme se s nimi ani nestačili rozloučit. A já byla v takovém šoku a měla jsem takový strach, že jsem jim chtěla svou dvouletou Terezku strčit do auta, ale manžel mi to rozmluvil. Přátelé se na poslední chvíli připojili ke koloně a naštěstí se dostali ven.“

  • „S kamarádkami jsme neměly peníze ani auto, a tak jsme jezdily na výlety za Prahu stopem. Jednou jsme se takto dostaly na Slapy. K večeru jsme dostaly hlad. Zahlédly jsme školicí středisko, tak jsme se tam zašly zeptat, jestli by nám tam neprodali nějaké jídlo. Viděly jsme tam samé mladé kluky a říkaly jsme si, co to je. Oni měli zrovna před večeří a pozvali nás, ať si k nim přisedneme. Povídali jsme si a z nich postupně vylezlo, že jsou učňové, dali se k StB a mají na Slapech školení. Chlubili se nám: ‚My se máme moc dobře! Nechtěly byste se k nám přidat?‘ Jeden nám dokonce nabízel, že se s námi sejde na Karlově náměstí. Jmenovali nám všechny výhody, které bychom dostaly: měly bychom zadarmo kino, bazén a nevímco dalšího. My jsme neprozradily, jak se jmenujeme ani jakou školu studujeme, každá jsme si něco vymyslela. Pak už byla tma a oni nám navrhli, že můžeme přespat u nich ve volném pokoji. Pak na nás ale kolem desáté začali klepat, my jsme oknem vyskákaly ven a utekly jsme. Přespaly jsme nakonec ve stohu a byly jsme rády, že jsme odtud vypadly.“

  • „Strýc Jožka David byl v londýnské prozatímní vládě a byla ohromná sláva, když se s Benešem vraceli. Já s tetou Věrou jsme šly vítat průvod na Karlův most. Teta měla vlastní krásný kroj a já klukovský kroj po bratrovi. Byla jsem z toho úplně vykulená a ta podívaná se mi ohromně líbila.“

  • „Za války jsme s rodinou jeli autem do Lochovic. Naštěstí s námi jel strýček Láďa, který měl vojenskou školu a uměl perfektně německy. Jelo se pomalu, byla tma, osvětlení aut muselo být tlumené a narazili jsme do pochodujících německých vojáků. Tři vojáci nám naskákali na kapotu. Přišel jejich důstojník a začal řvát. Strýc Láďa vystoupil a začal na něj křičet, že poslední řada vojáků neměla osvětlení, což byla jejich povinnost. A ukřičel to! Důstojník zmlkl a nic z toho nebylo. Náš šofér i my ostatní jsme byli strachy bez sebe. Byl to nezapomenutelný zážitek.“

  • Full recordings
  • 1

    Třeboň, 18.09.2021

    (audio)
    duration: 02:27:45
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 2

    Třeboň, 19.09.2021

    (audio)
    duration: 01:11:39
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Sama jsem měla mnoho věcí zakázáných, a tak jsem alespoň podporovala manžela

Radana Květová, 1948
Radana Květová, 1948
photo: archiv pamětnice

Radana Květová se narodila 3. února 1940 v Praze jako třetí dítě Josefiny a Jaromíra Fürstových. Fürstovi dříve patřili k prvorepublikové honoraci: rodina vlastnila papírnu v Lochovicích, Radanin strýc Ladislav Fürst se oženil s dcerou významného národohospodáře Karla Engliše Věrou, otcova sestra se provdala za politika Josefa Davida. Po roce 1948 přišla rodina o majetek i sociální status a žila v hmotné nouzi. V roce 1949 byl Radanin tatínek bez udání důvodu a bez jakéhokoli soudního procesu zatčen. Rodina se ocitla bez prostředků a až po čtvrt roce se dozvěděla, že je zadržován v pracovním nápravném táboře ve Svatém Janu pod Skalou. Z nucených prací byl tatínek propuštěn po roce. Na dvoře domu, kde Radana žila, pracoval v době jejího dětství Bohumil Hrabal. Po maturitě na Vyšší hospodářské škole v Resslově ulici dostala v roce 1958 Radana umístěnku do účtárny filmových ateliérů Barrandov, tam pak s kratší pauzou působila až do poloviny 60. let. Na rozdíl od svého manžela Jana Květa ml. nemohla studovat na vysoké škole ani se uplatnit v jakékoli vyšší či exponovanější funkci, a tak pracovala na administrativních pozicích. Společně s manželem se v roce 1989 podílela na revolučním dění v Třeboni.