Josef Kurek

* 1952

  • „Udělal jsem průmyslovou školu a ve třetím ročníku se stal ten průšvih. Studijní praxi jsme mívali vždycky o prázdninách, jenže v té době Česká republika [Československá] neměla uhlí, takže někdo rozhodl, že nám tu praxi dají před Vánocemi, v listopadu roku 1972. A stalo se to, že mě to ve sloji Pipin na dole Cingr zavalilo. Spadl na mě hřeblový dopravník. Tu jednu nohu mi v podstatě amputoval – protože jsem měl gumáky, takže to nebylo tak vidět, ale byl to dost těžký životní příběh se z toho dostat. A kdyby nebylo ředitele školy, inženýra Pečky, který když se to dozvěděl, říkal: ‚Soudruzi, dělejte to tak, ať tomu klukovi zachráníte nohu. Když si s tím nebudete vědět rady, na moje náklady ho odešlete do vojenské nemocnice v Hradci Králové.‘ Mám takový dojem, že jsem byl jeden z prvních, kterému v městské nemocnici v Ostravě na Fifejdách tu nohu dávali dohromady.“ – „Oni vám ji chtěli amputovat?“ – „Ano, byla amputovaná, držela jen na kůži z vnější strany, jinak to bylo useknuté celé, rozdrcené.“

  • „Můj táta v roce 1967 vystoupil ze strany. Pro mě bylo vymalováno, protože jsem se chtěl učit automechanikem, ale nevzali mě, protože jsem nebyl nomenklaturní kádr. Chtěl jsem se učit řezníkem, ale tam jsem se také nedostal, nevím přesně, jak to bylo. Nakonec jsem skončil na hornickém učilišti v Karviné, na učilišti dolů 1. máj.“

  • Full recordings
  • 1

    Olomouc, 14.07.2025

    (audio)
    duration: 01:28:35
    media recorded in project 20. století ve vzpomínkách pamětníků
Full recordings are available only for logged users.

V dolech málem přišel o nohu

Josef Kurek v roce 1977
Josef Kurek v roce 1977
photo: archiv pamětníka

Josef Kurek se narodil 19. června 1952 v Šumperku jako nejstarší ze čtyř synů. Rodiče slovenského původu přišli do tohoto kraje po válce z Rumunska. Rodina se usadila ve Vápenné na Jesenicku, kde pamětník prožil velkou část dětství. Když otec Karel Kurek kolem roku 1967 vystoupil z KSČ, zkomplikovalo to synovi vyhlídky na studium. Místo vyučení automechanikem skončil na hornickém učilišti v Karviné. Při praxi v dole v Ostravě měl v roce 1972 těžký úraz – spadl na něj hřeblový dopravník a prakticky mu amputoval nohu. Závodní lékař mu dal injekci a odešel na stranickou schůzi. Po měsících strávených v nemocnici a po rekonvalescenci mu zůstaly trvalé následky – noha o centimetr a půl kratší a invalidní důchod. Soud o odškodnění pamětník prohrál, určili ho jako viníka. Přes svůj handicap se stal důlním záchranářem na dole Mír, kde strávil osm let. Zažil několik neštěstí s mrtvými horníky. Do KSČ nevstoupil – po upřímném vyjádření o lidech vstupujících do strany mu zrušili kandidaturu. V roce 1977 se oženil s Eliškou a narodily se jim dvě děti. Přestěhoval se zpátky na Jesenicko, kde pracoval v Rudných dolech Jeseník jako zástupce vedoucího důlního provozu v závodě ve Zlatých Horách. V roce 1990 se vrátil na Karvinsko, poté dělal výškové práce a dvacet let řídil autobus. V době natáčení, v roce 2025, bydlel Josef Kurek střídavě ve Zlatých Horách a ve Vápenné.