kapitán v. v. Josef Kulich

* 1924  †︎ 2020

  • „Němce jsme hnali tanky, Němci před námi utíkali a my jsme z kulometu [stříleli – pozn. aut.] a postupovali jsme. Koukali jsme, jak se Němci hnali. A teď jsme do pásu [dostali ránu – pozn. aut.], do tanku, a pás nám prasknul. Rozumíš, prasknul. Tankem jsme nemohli pokračovat dál, ale my jsme pokračovali, už jsme Němce nahnali přímo [před nás – pozn. aut.], kteří už ustoupili. Po nás tanky vždycky bouchaly protitankové [miny – pozn. aut.] a střílely. Když už viděli, že se pěchota dobrala, tak se už asi stáhly honem a přestaly po nás pálit. Ale tři kulomety těžké po nás sekaly.“

  • „Začali sypat bomby. Oni sypali jenom lehčí bomby. Vám řeknu, na vrchu stromy byly smetené a já [byl – pozn. aut.] v kašně zasypaný těmi stromy a všechno možné. Vám řeknu, co to dělalo, když to padalo blízko mě. I tyto miny. A to byl první nálet. Já vám řeknu, to je pocit, to je hrozné.“

  • „Poláci nám potíže nedělali, nic, naopak. Poněvadž my jsme hospodařili a oni byli rádi. My jsme byli podnikaví. Tam volyňští Češi byli velmi podnikaví hospodářsky a všechno, rozumíte. A rozumní. Tam se pomaličku ani dveře nezamykaly. Nikdo nic neukradl a všechno bylo v pořádku. Až potom to začalo. Až přišli [Sověti – pozn. aut.], to bylo už potom vidět, že to už není pro nás život.“

  • Full recordings
  • 1

    Louny, 03.08.2011

    (audio)
    duration: 05:17:25
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Víte, co to je, když do vás hvízdají tři kulomety? Tam se člověk nemohl hnout

Josef Kulich
Josef Kulich
photo: archiv Josefa Kulicha

Kapitán v. v. Josef Kulich se narodil 17. dubna 1924 v obci Stromovka na Volyni v tehdejším Polsku. Vychodil sedm tříd obecné polské školy a poté navštěvoval Českou matiční školu v Lutsku. Na Volyni prožil sovětskou i nacistickou okupaci a 23. března 1944 vstoupil do tvořícího se 1. československého armádního sboru, kde byl zařazen k tankistům. Absolvoval poddůstojnickou školu v Rusově v Besarábii a s 1. československým armádním sborem prošel boji v Kivercích, u Jasla i Krosna, kde byl zraněn střepinou a utrpěl průstřel nohy, účastnil se Karpatsko-dukelské operace, Ostravsko-opavské operace a další osvobozovacích bojů na území Československa. Po válce se usadil v Břvanech u Loun a soukromě hospodařil, ovšem po kolektivizaci zemědělství se vyučil strojvedoucím a dalších třicet let pracoval na drahách. Nakonec se usadil v Lounech, kde žil i v roce 2015. Manželka Jiřina Kulichová, rozená Linhartová, rovněž byla volyňská Češka z Mirohoště a také se účastnila bojů v řadách 1. československého armádního sboru.