Leopold Kukačka

* 1935

  • „Tam zas už za mnou chodili estébáci a lámali mě, abych podepsal spolupráci. Celej rok mě lámali, několikrát mě pozvali na služebnu, na pasové, oddělení pasů a víz, a lámali mě podepsat spolupráci. ‚Podívejte se, vy jste nadanej člověk, vy byste mohl dostat zpátky svou pozici. A vy se rozvádíte, viďte? My, když budeme chtít, vaše žena odejde nahatá, ta nedostane nic z vašeho majetku.‘ Říkám: ‚My už jsme se podělili.‘ – ‚Ale znáte tam tu od vás od vedle,‘ nějakou jmenovali paní, a říkám: ‚Já jenom vím, že je taková hezká.‘ A oni: ‚Hezká ženská, no vidíš, vy byste mohli se soudružkama do vinárny Pod Radobýl se pobavit, vždyť my se nemusíme tady bavit v tý kanceláři. Hele, vezmeme tady naše auto a vezmeme soudružky a pojedeme Pod Radobýl.‘ A já říkám: ‚Kdepak, nepojedeme.‘ Pak mě jednou nachytali, to už jsem se živil výškovými pracemi, jak slaňuju na sedačce z budovy ministerstva vnitra a natírám fasádu. Přišli tihle dva, co mě lámali. Byli ožralí a povídali: ‚Jo, soudruh Kukačka, on neví, co se sluší a patří, a nechce se s námi mazat, ale uvidíme, uvidíme...‘“

  • „Stalo se teda to, že jsem byl na tom vysočanským sjezdu, potom nastala vlastně ta invaze, tedy invaze už byla, sjezd byl po invazi. Tím, že se sice prohlásil za zasedající, ale na základě moskevských protokolů už to neplatilo. A byl zatím klid, protože prvně začali komunisti čistit vrcholový orgány, že jo. Byly prověrky. Spoustu lidí se teda vyměnilo tehdy na všech postech kulturních, na všech vrcholových postech, ministerstvech, že jo, a tak dále. To snad není třeba povídat, to se všeobecně ví, pak druhý rok přišly na řadu čistky v kultuře. Až třetí rok začaly čistky v průmyslu, a v zemědělství taky samozřejmě, nebo možná v tom zemědělství to začalo ještě dřív. No a shodou okolností, teda ředitelem, v chemičce probíhaly ty čistky pod taktovkou dělnických milicí, to byli největší hajzlové, paskvily. Dneska všichni mají rozebraný rekreační střediska chemičky v Jetřichovicích nebo Krušných horách. No, budiž jim to přáno. Můj tchán, to ještě nevěděl, že bude mým tchánem, tak byl předsedou prověrkové komise. Tam byli postupně předvoláváni všichni technici a všichni úředníci, aby se vyjádřili. Teda, co si myslí o vstupu vojsk a o politice. Já jsem už předtím ale vystoupil ze strany, jo, na základě vstupu vojsk jsem odevzdal legitimaci, nicméně to mě nevyjímalo. To nešlo ze strany... nešlo vystoupit, prostě, tak jsem byl vyloučený až touhle prověrkovou komisí.“

  • „Ještě z dob sudetských měl nějakou známost s ministrem Laušmanem, to byl tehdy ministr průmyslu, jestli se nemýlím, ve vládě Klementa Gottwalda. No tak s pomocí tohoto Laušmana získal jako protekci na to, aby ten okres nakonec byl teda v Ústí nad Orlicí. Jestli vám to jméno Laušman něco říká, to byl vlastně původně sociální demokrat, který po sloučení komunistů se sociální demokracií se stal komunistou a ve vládě Klementa Gottwalda byl nějakým ministrem. A on utekl na Západ. A nějaký komando estébáků ho v západním Německu přepadlo, omámilo a natajno ho přetáhli do Česka a vydávali ho teda za navrátilce a on musel pak udělat prohlášení, že se dobrovolně jaksi rozhodl vrátit domů. A nakonec ho zabili někde v Ruzyni, ve věznici. Komunistům v Litomyšli, tedy v Ústí nad Orlicí, začalo strašit, že když oni dostali ten okres zásluhou toho Laušmana, takže by mohli mít průser z toho, tak otce zbavili té funkce v okresním národním výboru, přestal být teda vedoucím úřadu a prostě ho vyhodili.“

  • Full recordings
  • 1

    Ústí nad Labem, 03.02.2023

    (audio)
    duration: 03:24:19
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Sovětští vojáci ukradli lahve s obarvenou vodou. Popravili je

Pamětník Leopold Kukačka v Srbsku 1987
Pamětník Leopold Kukačka v Srbsku 1987
photo: archiv pamětníka

Leopold Kukačka se narodil 23. června 1935 v jihočeské Kaplici v rodině státního úředníka. Maminka byla s ním a jeho o pět let mladší sestrou v domácnosti. Když se v roce 1938 schylovalo ke druhé světové válce a pohraničí obsazovala německá armáda, odvezl otec rodinu k příbuzným do Litomyšle. Po válce se přestěhovali do Ústí nad Orlicí, kde měl otec založit nový okresní národní výbor. Kvůli známosti se sociálnědemokratickým politikem, ministrem průmyslu Bohumilem Laušmanem, kterého z emigrace omámeného přivlekla zpátky do Československa tajná policie, otec o funkci i místo přednosty úřadu přišel. Po škole nastoupil pamětník do Východočeských chemických závodů v Pardubicích, kde absolvoval takzvanou pracovní zálohu a závod ho vyslal k dalšímu studiu na chemické průmyslové škole. Pamětník byl vášnivým horolezcem, jeho zápisky o cestách do rumunských Karpat vzbudily v tehdejším Československu doslova karpatskou mánii. Leopold Kukačka se stal na vojně členem komunistické strany, kvůli nesouhlasu s okupací Československa v srpnu 1968 vojsky Varšavské smlouvy však legitimaci odevzdal. Ze strany se ale tenkrát jen tak beztrestně nevystupovalo, a tak se režim a jeho loajální poskoci postarali o to, aby neměl pamětník nikde v zaměstnání klid. Navíc ho vyhodili z dálkového studia na Vysoké škole ekonomické a ani jeho děti neměly možnost studovat. Víc než rok za ním chodili agenti StB a snažili se ho přesvědčit ke spolupráci, což odmítal. V roce 1973 nastoupil jako pozorovatel Ústavu fyziky a atmosféry na observatoř na Milešovce, kde působil téměř třicet let. Po sametové revoluci spoluzakládal Stranu zelených. Po prvních svobodných volbách se v roce 1990 stal náměstkem primátora Ústí nad Labem. Po skončení mandátu se už coby důchodce vrátil jako vědecký asistent na observatoř na Milešovce. Spoluzaložil a působil ve vedení Obecně prospěšné společnosti Milešovka, která si dala za cíl zrekonstruovat stavby a samotné vrcholové prostranství na nejvyšší hoře Českého středohoří. V roce 2023 žil pamětník v Ústí nad Labem. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře města Ústí nad Labem.