The following text is not a historical study. It is a retelling of the witness’s life story based on the memories recorded in the interview. The story was processed by external collaborators of the Memory of Nations. In some cases, the short biography draws on documents made available by the Security Forces Archives, State District Archives, National Archives, or other institutions. These are used merely to complement the witness’s testimony. The referenced pages of such files are saved in the Documents section.

If you have objections or additions to the text, please contact the chief editor of the Memory of Nations. (michal.smid@ustrcr.cz)

Magdalena Kuclerová (* 1954)

• narodila se 1. října 1954

• její otec sloužil u pomocných technických praporů (PTP), pracoval v uranových dolech

• matka byla přesvědčená komunistka

• vyučila se prodavačkou a kuchařkou

• v roce 2025 žila v Třeboradicích

Maminka komunistka a tatínek bývalý vězeň uranových dolů v Jáchymově. V takovém prostředí vyrůstala pamětnice Magdalena Kuclerová. Dnes se nediví, že se u nich doma o politice moc nemohlo mluvit. 

“Všechny debaty byly zakázané, hrozně to jiskřilo. Mamka velká komunistka a táta vůbec,” vysvětluje situaci Magdalena Kuclerová, která se do názorově smíšené rodiny narodila jako třetí dítě v říjnu 1954. Už nepoznala své prarodiče, kteří měli v pražských Třeboradicích obchůdek se smíšeným zbožím. Po tzv. Vítězném únoru jim ho komunisté zavřeli a jejich synové museli nastoupit na povinné práce. “Nejdřív stavěli letiště v Boleslavi, pak je přeřadili do Jáchymovských dolů. My jsme jeli s nimi, měli jsme zázemí v Karlových Varech, protože tam bydlela babička s dědou z druhé strany.” Rodina bydlela čtyři roky v karlovarské čtvrti Rybáře, která byla v 50. letech domovem pro romské obyvatele. „Bylo mi tam s nimi dobře, moc jsem nevnímala, že jsou přistěhovaní odevšud. Chytala jsem od nich německá slovíčka, doma jsem mluvila pomalu německy,“ přiznává pamětnice. Že na Karlovarsku bydlí kvůli tomu, že je tatínek nedobrovolně v Jáchymovských dolech, moc nevnímala. Ani po letech otec o práci v dolech moc nemluvil. „Vím jen, že to bylo zdraví nebezpečné. Dřív ty technologie ještě nebyly takové jako dnes, neměli ochranné pomůcky, byli tam normálně bez ničeho. Dýchali to bez jakéhokoliv opatření. Tak to pak odnesl, měl rakovinu kůže,“ prozrazuje. Až po sametové revoluci se ho nový režim snažil aspoň částečně odškodnit. K důchodu mu přidal 200 korun za zdravotní újmy. 

Chodila jsem do Jiskřiček a táta skřípal zuby

Rodina se zpátky do Prahy vrátila po čtyřech letech života v Sudetech. Magdalena Kuclerová nastoupila do školy v Třeboradicích. Že část její rodiny patří mezi takzvané nepřizpůsobivé občany, jako dítě nevnímala, politický kontext jí docházel až postupně. „Byla jsem v Pionýru i Jiskřičkách,“ vyjmenovává, že navzdory svým kořenům byla vzorné dítě plnící všechny povinnosti života v socialismu. „Táta sice skřípal zuby, ale byla jsem tam,“ vypráví dnes už se smíchem. „Skládal se slib a dělaly se různé brigády,“ popisuje, jaké bylo vyrůstat v 50. letech. Jako jedenáctiletá dokonce cvičila na spartakiádním sletu. „To bylo něco, nacvičovali jsme a nacvičovali. A nevnímali jsme, že je to něco jiného, protože zrušili sokolské slety. To až postupem času, jak jsme byli starší,“ přiznává. „Nacvičovat spartakiádu bylo krásné. Tady kousek v Houšce byla generálka a tam nás vybrali na Strahov. Viděla jsem ho poprvé v životě, byl to krásný zážitek,“ vzpomíná na společné cvičení. 

Komunistických akcí se sice účastnila, ale ona ani její bratři nemohli kvůli kádrovému škraloupu počítat s tím, že by jim komunisté dovolili navštěvovat střední školu ukončenou maturitou. „Všichni tři jsme byli na učebních oborech. I po letech dcera od nejstaršího bráchy vycházela s vyznamenáním a nedostala se kvůli tomu, že rodiče nebyli zapojení v dění,“ vysvětluje realitu minulého režimu. 

Kdybych nevstoupila do SSM, nenechali by mě udělat zkoušky

Sama se vyučila obchodní prodavačkou, a pak k oboru přidala ještě zaměření kuchař-číšník. „Do školy jsme jezdili na Břevnov, tam to bylo hezké. Tam už žila Praha, ve třídě nás promíchali s Pražáky, pro které jsme byli trdla z vesnice. Jen jsme koukali a učili se od nich lumpárny,“ přiznává Magdalena Kuclerová, že kromě učení trávila se spolužáky čas i po pražských vinárnách. Radostné období studia ale brzy překazila socialistická realita. „Byla jsem vyučená a těsně před zkouškami nám dali podepsat vstup do Socialistického svazu mládeže [SSM]. Dali nám modré košile, šátky a museli jsme vstoupit. Jinak bychom nebyli připuštěni ke zkouškám,“ dělí se pamětnice o další zkušenost s minulým režimem. Sama ale členství ve Svazu socialistické mládeže nebrala nijak tragicky. Dalo by se říct, že na rozdíl od svých rodičů zaujala k politickým otázkám zcela neutrální postoj. „Byli lidé, kteří tím žili. Já kdyžtak šla na brigádu nebo schůzi, tak jsem si dala chlebíček a kafe a jinak nic,“ přiznává. Po vyučení začala pracovat v třeboradických jeslích, brzy ale přešla do mateřské školky. Tam strávila 45 let a pracovala tam i v době natáčení v roce 2025, kdy stále žila v Třeboradicích.