PhDr. Jana Kučerová

„On se vracel z Prahy a někdo mu volal: ‚Hele, zmizni. Ví se o tobě, že máte jako, že je to nebezpečný tědkom.‘ A táta se sebral a jel do Pelhřimova. Prostě utíkal tady, no, jak se to jmenuje… Přes Sezimovo Ústí, že, a tam v lese. A mamka poslala za ním, aby měl ňáký jídlo s sebou, tu dívku naši z Pavlova, co se zaučovala u nás, aby uměla vařit atd. No a ona tam vystoupila v Planý, myslím, z vlaku. A táta vystoupil, byl večer, že jo, zpoza stromu a převzal to od ní. ‚Neviděl jsem tě, nic nevíš, nic.‘ A jel do toho Pelhřimova, kde mu kamarád, byl jako primář, Piťha, tak ho odoperovali. Druhej den přijeli, ještě ležel, teda. Ještě budu mít fotku, jak leží na nemocniční posteli. A že se neví, jak dlouho. A oni si večer přijeli pro něj znovu, odvezli ho do Tábora.“

„‚Milá Emi, snad je to poslední vzkaz, který píšu. Pozdravuj ode mne obě děti ve vzpomínce na tátu, který vás měl vždycky rád. Ať jsou hodné a dělají svému jménu radost. A i když bych končil, budu dál žít ve vás. Líbá vás všechny, Sašinku, Janinu i Tebe, táta.‘ To je poslední, co jim dali. Takovejhle papírek prostě vyškubnutej z něčeho.“