RNDr. Josef Kubát

* 1942

  • "A já jsem měl strach, tak jsem zavolal tajemníkovi, tuším, že to byl Kubínek, protože jsme byli dotazovaní, jaká je situace na škole, a řekl jsem mu, že jsem se rozhodl, že škola dobrovolně, kdo chce dobrovolně jít, tak že jdeme podpořit vysokoškoláky, ale že mám jednu podmínku. Že mě spojí s náčelníkem policie a ta policie že mně zaručí, že na nás nikde nebudou čekat, aby nedošlo ke střetu, jako došlo na té Národní třídě. Z toho jsem měl strach. Protože uvědomte si, že byste tam vy byli, k něčemu by došlo a tatínek a maminka by najednou: 'Ale počkejte, oni byli ve škole!' A já za ně zodpovídám. Já na té střední škole zodpovídám za bezpečnost. To oni pochopili. A ještě jsem řekl, že to bude demonstrace tichá, že nebudeme nikde nic vyřvávat a podobně.“

  • „Já si vzpomínám jako dneska, že jsem si pustil rádio, pustil televizi, ty informace byly strašně kusé. Teď se ozývalo, že bodejť by proti nim nezasáhli, když oni šli proti nim s obušky a každý měl v ruce jednu dlažební kostku. A tak dále. Takhle jsme byli informovaní. Nic na tom pochopitelně pravda nebyla. To byl pátek. V sobotu odpoledne mi volali naši absolventi, jestli vím, co se stalo v Praze. Já jsem říkal, že toho vím trochu málo. To, co se zatím pouští do éteru, což bylo skutečně hodně málo. A ta naše absolventka a ten náš absolvent mně řekli, že budou v Pardubicích v neděli a že by se se mnou rádi sešli. Tak já jsem se s nimi v neděli dopoledne sešel, devatenáctého. A oni mě tedy informovali, jak to bylo, co to bylo a podobně. A že se přijedou na gympl podívat dvacátého.“

  • „Tak já jsem tam mluvil asi deset patnáct vět. Představil jsem se a řekl jsem, že někteří asi už vědí, že jsme šli o půl dvanácté podpořit vysokoškoláky v jejich stanovisku, že celou akci si beru na svou osobní zodpovědnost. Že takto jsem vyzval studenty, kdo chce dobrovolně jít, takto jsem vyzval kantory, kdo chce jít dobrovolně a že to beru, jak se říká, na svoje triko. Že s tím v zásadě nesouhlasím, co se stalo, a že s těmi požadavky vysokoškoláků naopak souhlasím a že nemůžeme mluvit nepravdu a že se nám to vymstí a tak dále a tak dále. A že to byla pokojná demonstrace, že nikde k ničemu nedošlo a že teď jsme zase zpátky a že od zítřka učíme dál. A kupodivu, neříkám, že to bylo nějaké spontánní, ale docela spousta lidí mně takhle zatleskalo.“

  • Full recordings
  • 1

    Pardubice, 16.05.2019

    (audio)
    duration: 01:26:50
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
Full recordings are available only for logged users.

Řídil jsem se selským rozumem

Maturitní fotografie
Maturitní fotografie
photo: archiv pamětníka

Josef Kubát se narodil 28. prosince 1942 v Přestavlkách na Chrudimsku do rodiny rolníka. Po absolvování jedenáctiletky nedostal kvůli rolnickému původu rodičů doporučení ke studiu na vysoké škole. Po několika odvoláních ho nakonec přijali na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu učil nejprve na škole ve Vysokém Mýtě, od roku 1966 vyučoval matematiku na gymnáziu v Pardubicích v Dašické ulici, a to až do roku 2017. V letech 1986–2005 byl ředitelem tohoto gymnázia. Napsal několik učebnic matematiky, věnoval se matematickým olympiádám, byl předsedou Jednoty českých matematiků a fyziků. Ve dnech sametové revoluce, 21. listopadu 1989, coby ředitel gymnázia zorganizoval protestní pochod studentů gymnázia na protest proti zásahu na Národní třídě. Šlo tehdy o první podobnou manifestaci v Pardubicích. Od roku 1994 je komunálním politikem. V době natáčení rozhovoru (2019) žil pamětník v Pardubicích.