Anna Kroulová

* 1946

  • „Dokonce ještě v roce 1945, když lidé neměli kde bydlet, u nás bylo asi pět rodin. Táta udělal z dílny nahoře pět místností a byli tam, nevím jak dlouho, než si sehnali bydlení a šli do Sudet. Jedni šli do Rakouska, jedni do Velkých Losin, jedni k Lanškrounu, na Mnichov a tam a jedna rodina tady, myslím, zůstala. To bylo po roce 1945, kdy lidé neměli kde být. Chodilo se do pohraničí, do Sudet, kde si zabírali baráky po Němcích.“

  • „Říkal, že se jich hodně oběsilo, že spáchali sebevraždu. Jinak těžká práce. Vždyť tam stavěl zotavovnu, jak se to jmenovalo – Vyšné Hágy, dělal zedničinu. A jelikož byl vyučený krejčí, tak pánům soudruhům spravoval oděvy, oblečení, takže měl pak ulehčenou práci tím, že tam taky šil. To v tom Komárně, ale Vyšné Hágy, tam je odvezli a dělali zedničinu. Říkám, hodně se jich nevrátilo.“

  • „Já jsem spávala v té dílně, jak jsem říkala, tabule tam byla, tam, kde se stříhalo. Tam jsem spávala, když už jsem byla větší. To už se sestra vdala. Už měla jednu místnost. Tenkrát tam měli jako účetnictví. Líba dělala účetní, ta prostřední, když táta ještě zaměstnával lidi. Kolik jí mohlo být? Asi čtrnáct, když začala, ta prostřední, Libuše. Pak už to šlo z kopce dolů, protože začínal být víc socialismus, takže se opravdu nedalo nic dělat. Dokonce za ním přišli. Když se táta vrátil z Komárna, vidím jednoho, kolik mi mohlo být...? devět let... jak říká: ‚Ty, Čendo, měl bys vstoupit do KSČ.‘ Tatínek říká: ‚To snad nemyslíš vážně?!‘ A on: ‚A chceš tam jít zpátky?‘“ – „Vstoupil tedy?“ – „No, vstoupil. Protože máma... my bychom možná byli na dlažbě. Nikdo – ani z rodiny – by se vás nezastal.“

  • Full recordings
  • 1

    Malé Hradisko, 13.06.2025

    (audio)
    duration: 01:54:34
    media recorded in project Terénní reportáže
Full recordings are available only for logged users.

Režim vzal otci živnost i svobodu

Anna Kroulová při rozhovoru, 13. června 2025, Malé Hradisko
Anna Kroulová při rozhovoru, 13. června 2025, Malé Hradisko
photo: Paměť národa

Anna Kroulová, rozená Grulichová, přišla na svět 13. února 1946 v Malém Hradisku jako nejmladší ze tří dětí Vincence a Marie Grulichových. Otec byl původně krejčím, který postupně vybudoval prosperující oděvní továrnu v Prostějově. Ještě před válkou postavil v Malém Hradisku dům č. p. 136 s vlastní výrobnou oděvů, pohostinstvím a později i kinem. Matka byla v domácnosti a následně otci pomáhala s provozem hostince. Po únoru 1948 otci znárodnili živnost. V roce 1952 byl odveden k Pomocným technickým praporům (PTP) do Komárna, kde v důsledku krutých podmínek a vyčerpání prodělal sedm infarktů. Po propuštění z nucených prací dlouho nemohl sehnat zaměstnání, až nakonec nastoupil jako střihač do OP Prostějov. Perzekuce zasáhla celou rodinu; matka musela sázet stromky v lese za minimální mzdu a dcery měly zakázáno studovat. Pod pohrůžkou dalšího věznění otec nakonec souhlasil se vstupem do KSČ. Anna se v letech 1961–1964 vyučila dámskou krejčovou v OP Prostějov. V roce 1965 se provdala za Františka Kroula, řezníka a uzenáře, jehož rodině režim rovněž znárodnil živnost. Manželé žili v Dolní Dobrouči a vychovali dceru Petru (1966) a syna Pavla (1972). Anna pracovala jako vedoucí prodejny textilu a později na různých ekonomických pozicích v podniku Jednota, naposledy na ústředí v Ústí nad Orlicí. V roce 2006 se s manželem vrátili do Malého Hradiska. František Kroul zemřel v květnu 2025. Vincenc Grulich nebyl nikdy rehabilitován, neboť veškeré vojenské dokumenty prokazující jeho působení u PTP byly údajně skartovány.