Rastislav Krkoška

"Nikoho jsem nezastřelil ve válce, zaplať pán Bůh musím zaklepat, doufám, že to je na dřevo. Něco málo jsem viděl, nebylo to tak hrozný. Účastnil jsem se akorát, když byla jedna akce, taková docela nepříjemná, kdy jsme měli vlastně… Vědělo se, že jsou někde ukrývané zbraně, a my jsme byli vyčlenění. To se plánuje dopředu, takové aktivity, a dělali jsme náběh na to a už se šlo do toho ostrého a teď samozřejmě máte neprůstřelnou vestu a jste v uniformě, tak naštěstí to dobře dopadlo, nic tam nebylo. Ale šlo se naostro s povědomím, že můžu přijít o život. Takže nějaký takový aktivity mám. Určitě se to na vás podepíše, že člověk je takový… Já si pamatuji, když jsme se vraceli po misi, tak když byl Nový rok a začala nějaká střelba, tak jsem se začal takhle ošívat, rychle dívat, protože tam bylo běžný, že se střílelo. I když to bylo po válce, tak někdo hodil někomu granát, takový ty vendety mezi sebou, to tam prostě bylo i po válce. Dneska už to tak není, ale prostě ten rok, půl roku, byla střelba na denním režimu."

"Děda v podstatě v roce 1944, už těsně, nebo 1942, nastoupil k rychlé divizi, která kdysi operovala na straně Osy, a to si určitě najděte, co to znamená. Bojovala proti Sovětskému svazu, vzniklo na to nespočetně mnoho knih, dokonce jsem se seznámil s jedním spisovatelem, o dva roky mladší než já, nějaký pan Mičiánik, který napsal rovnou tři díly. A ten poslední třetí díl, ten jsem si sehnal, ostatní mám digitalizovaný, pojednává o té jednotce, kde děda působil, u 51. pěšího kluku. Takže na koních, hypomobilní, a byl průzkumák. Takže tam jsem si vlastně v archivu zjistil, kde byl, kde působil, jakou měl hodnost a jeho průběh kariéry u armády. Takže chci jenom říct, že určitě to neměli jednoduchý, protože jako dvaadvacetiletý kluk se dostal hned do bojů. Je blbý, že jsme nezjistili víc, a děda se o tom údajně ani nechtěl bavit, takhle co vím od rodičů, asi zřejmě nikdo. Protože si zažili takový neskutečný peklo, který my si už dneska ani nedokážeme představit. Já jsem měl třeba tu možnost, že jsem u toho pekla byl hodně blízko, protože válka v tom 92. roce až do roku 1995, kdy vlastně skončila v bývalé Jugoslávii, byla hodně podobná."