Leonid Křížek

* 1947

  • „Takže Societas incognitorum eruditorum in terris Austria jsme obnovili jako ,societas secunda‘ a začali jsme se scházet cíleně každý druhý pátek, kdy jsme pořádali takzvané salony v bytech jednotlivých členů, většinou teda u Pavlovských nebo u mě, a vždycky byla na programu nějaká přednáška. My jsme to skutečně založili oficiálně v tom smyslu, že to byla tak trochu jako hra, že jsme jeli do té Olomouce v roce 1976 a tam jsme, na místě, kde vznikla ta Societas první – prima, tak jsme založili Societas secunda, a už jsme se oficiálně považovali za tu učenou společnost. A každý druhý pátek byl ten salon, jak jsme tomu říkali, s nějakou přednáškou. Většinou ti původní zakládající členové, a posléze i hosté, tam zpravidla přednášeli své diplomové práce, že prostě neměli hned nějaký námět. A potom, jak už se to profilovalo a jak jsme měli každý diferencované zájmy, tak už ty přednášky byly koncipovány přímo pro tu společnost neznámých učenců, a na základě toho, aby to nezaniklo, tak jsme si začali vydávat časopis, měsíčník, který jsme nazvali Acta incognitorum. A to se dělalo tak, že každý napsal ten svůj příspěvek v deseti průklepech a z toho se pak jednou za měsíc svázal ten časopis, ten sborník těchhle příspěvků, no a těch deset exemplářů se rozdalo mezi členy, což bylo tak akorát, jakože nás bylo kolem těch deseti, popřípadě bylo možné to půjčovat prověřeným kamarádům, známým a vrstevníkům a tak dále. No, a to jsme dělali desetkrát ročně, deset měsíců, a o prázdninách byla taková jako přestávka.“

  • „A my jsme při rozdílení říkali na tom odposlechu, proč máme poslouchat Američany, když nás přepadne Sovětský svaz. Takže jsme tak dost spontánně protestovali. No a překvapivě ti důstojníci řekli: ,No tak dobře, máte pravdu, tak budeme poslouchat Varšavskou smlouvu.‘ Takže jsme přeladili frekvenci, dělali jsme odposlech sovětských vojsk, poněvadž většina z nás uměla rusky, Poláci, nebo ti kluci ze Slezska se hlásili, že umí polsky, kluci ze Sudet, že uměj německy, tak ti poslouchali Němce, a Cikáni – vlastenci, tak ti poslouchali Maďary. Takže měli jsme všechny ty armády pod kontrolou asi čtrnáct dní, než někoho napadlo, že pácháme vlastizradu nebo co. Tak se to zrušilo, a ti oficíři, kteří to nařídili nebo povolili, tak některé zavřeli, ostatní vyházeli z armády a nám řekli: ,Vy jste tady dělali odboj proti Varšavské smlouvě, budete chodit na cvičení, až zčernáte.‘ Což dodrželi, já jsem byl asi osmkrát na vojenském cvičení. Takže nezapomínají soudruzi, a vracej to, vracej úder nemilosrdně.“

  • „Tenhle můj strejda byl do toho roku 1949 skautským vedoucím. Takže já jsem od něj dostal spoustu časopisů – Junák, Český skaut, Vpřed, Mladý hlasatel a Rychlé šípy, takže v tom správném věku jsem narazil tady na tento fenomén, na Rychlé šípy a skauting. A to jsem se pořád ptal rodičů a strejců, proč Skaut už neexistuje, tak oni nebyli schopni mi to nějak vysvětlit, jsem je znervózňoval. Tak já jsem tam takhle načichl tou antikomunistickou ideologií, protože v závěru, v tom roce 1948 až 1949, v těch časopisech už bylo znát, že se něco děje, že to všechno skončí, že se dělají podrazy, že ta organizace bude patrně zrušená. Takže já jsem z toho získal takovej ten dojem o té situaci, o které ty rodiče nikdy nechtěli mluvit. Ať už z obav, nebo z toho, že si mysleli, že jsem na to ještě moc mladý. Takže já jsem jednou doma, při nějaké diskusi, jsem prohlásil, že komunisti zrušili skauting a že zavírali lidi do žalářů a že jsou to svině, a rodiče se úplně zděsili, kde se to v desetiletém dítěti bere, takže mě jenom prosili, ať to neříkám ve škole. Přežil jsem tu dobu bez šrámů.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha, 03.07.2025

    (audio)
    duration: 01:51:22
    media recorded in project Příběhy 20. století TV
Full recordings are available only for logged users.

Šerm, to je technika, tam to musíš vyšermovat hlavou

Leonid Křížek (r. 1965)
Leonid Křížek (r. 1965)
photo: Archiv pamětníka

Leonid Křížek se narodil 18. srpna 1947 v Praze a pochází z rodiny poznamenané ruskou bolševickou revolucí. Od mládí se zajímal o historii a svět kolem sebe. Ve svých třinácti letech se stal členem šermířského oddílu a tento sport se mu stal celoživotní vášní. Po maturitě na gymnáziu ve Štěpánské se vyučil sazečem, čímž si otevřel cestu k pozdější práci v tisku a nakladatelství. Jeho zájem o dějiny a militaria se v roce 1965 projevil tím, že stál u založení Klubu vojenské historie. Po ukončení vojenské služby pracoval jako sazeč nejprve v tiskárně Mír 06 a později ve středisku s technologií fotosazby Digiset. Za normalizace byl zakládajícím členem nezávislé skupiny Societas incognitorum eruditorum II., která usilovala o svobodnou výměnu názorů v nesvobodné společnosti. Od roku 1977 profesně působil jako technický redaktor v Tiskové agentuře Orbis, kde se v roce 1989 zapojil do aktivit Občanského fóra. Po sametové revoluci působil jako soukromý nakladatel, překladatel a publicista. Za svůj odpor vůči totalitě přijal v roce 2020 osvědčení ministerstva obrany za účast na odboji a odporu proti komunismu. V roce 2025 žil a působil v Praze.