S Princovými v roce 1980 zakládal komunitu v Robči
Download image
Petr Kreibich zvaný „Ústí“ se narodil 25. června 1958 v Lounech. Mládí prožil v Ústí nad Labem. Otec pracoval jako jeřábník a byl řadovým členem KSČ. Matka pracovala jako dělnice v různých profesích a později jako úřednice na městském úřadu. V patnácti letech Kreibich nastoupil na gymnázium v Praze. O Chartě 77 se dozvěděl již během studií, ale podepsal ji až později. Po maturitě pracoval půl roku jako knihovník v Městské knihovně v Praze a poté asi dva roky na poště. Tehdy se blíže seznámil s lidmi z pražského disentu, kteří rozmnožovali materiály Charty. Kvůli těmto kontaktům byl předvolán k výslechu StB a zažil své první – a naštěstí i poslední – zadržení na 48 hodin v Bartolomějské. Koncem 70. let se přes své přátelé ze severních Čech seznámil s komunitou chartistů žijících v Řepčicích. Oklikou se tak dostal k hlavním postavám Charty, mimo jiné i k bratrům Hofmannovým a později se setkal s Princovými. S nimi společně v roce 1980 založili komunitu na Litoměřicku v Robči, kde získali do pronájmu rozpadající se faru. Dům postupně opravovali a pořádali zde kulturní akce, na které přijížděla mládež především z České Lípy. Petr Kreibich měl invalidní důchod kvůli oční vadě, takže nemusel na rozdíl od ostatních chodit pravidelně do zaměstnání. Sháněl si občasné brigády a staral se o faru. Později pracoval u Geofyziky jako figurant. StB se o dění v Robči samozřejmě zajímala a po dvou letech donutila církev, aby objekt chartistům přestala pronajímat. Po policejním zásahu v prosinci 1981 museli obyvatelé faru ze dne na den opustit. Kreibich s ostatními se rozhodl koupit další společný dům, tentokrát v Mastířovicích. Šlo o malou usedlost a komunita částečně fungovala i jako hospodářství s chovem domácích a hospodářských zvířat. Na statku žilo asi dvanáct dospělých s dětmi, přičemž devět členů komunity tvořili chartisté. V té době v roce 1983 podepsal Kreibich Chartu. Komunita žila pod trvalým dozorem StB. Občas pořádali výstavy nebo koncerty písničkářů, dojížděli na demonstrace do Prahy a rozšiřovali zakázanou literaturu. Kreibich se staral o hospodářství a časem si našel práci v čistírně odpadních vod, kde zůstal více než tři roky. I Mastířovice byly StB trnem v oku, takže statek byl pod záminkou zřízení objektu civilní obrany vyvlastněn a nakonec zchátral. Přestože byl Kreibich čas od času předvolán k výslechu, nikdy neskončil přímo před soudem. V polovině 80. let mu estébáci nabízeli emigraci, ale nikdy o ní vážně neuvažoval. V roce 1988 se přestěhoval do jižních Čech k Protivínu, kde si našel práci v místním JZD. Po pádu komunismu nastoupil v roce 1991 na Ministerstvo vnitra do oddělení uprchlíků. Již po čtyřech měsících, kdy pracoval jako ekonom v táboře pro uprchlíky v Ústí nad Labem, se stal jeho šéfem a tábor vedl až do roku 2001. Poté se na MV zabýval pobytovou agendou. Usadil se v Praze.
