Václav Krajník

* 1941

  • „Jezdilo obrněné vozidlo po Boleslavi a natáčeli lidi. Nevěděl jsem to. Měli v průzorech kamery, jeli a svítili. Protože jsem byl fotograf, tak mně to v hlavě došlo, že to filmovali.“ – „To byli Češi, kteří to natáčeli, ne?“ – „To byli Rusáci v autě… v kolovém autě a mělo to průzory, nevím, jestli to bylo obojživelné dokonce. V tom měli zabudované kamery a natáčeli lidi, jak byli všude a řvali. 4:2 jsme nějak porazili Sověty, pokud si vzpomínám. To byla euforie. Vím, že jeden kluk… oni měli za bránama... bylo vidět, že tam je lehký nebo těžký kulomet, byly tam nožičky a stál tam oficír. Štefan Vraňák vzal kousek nějakého chodníku a tomu lampasákovi – protože brána byla o něco výš a šlo vidět ty nohy – a on ten blbec mu hodil obrubník na ty nohy. Ale zřejmě to přežil. To si pamatuju, že tenhle incident tam byl, když jsme v hokeji vyhráli.“

  • „Protože jsem byl technicko-hospodářský pracovník, musel jsem chodit na prověrky.“ – „To bylo v jakém roce?“ – „V roce 1970, 1971 i 1972, to snad trvalo tři roky ty tvrdé prověrky. Posazeno bylo vedení, komunisti i ROH.“ – „Vedení teplárny?“ – „Ano. Komunisti byli z celozávodního výboru, z podnikového výboru, to nebyli jen ti naši komouši, které jsme znali a kteří by eventuelně byli i shovívavější. Ptali se, proč jsem lezl na komín. Říkal jsem, že to bylo z mladické nerozvážnosti, to mi bylo dvacet roků, to víte…“ – „A kdo vám to vyčítal? Z poznámek, které jste mi dal k dispozici před natáčením, tak to byli ti lidé, co vám tleskali.“ – „Ti tam byli a ti mě potom prověřovali. Předseda ROH, předseda KSČ a říkali tytyty. Došlo to tak daleko, že jsem se jednou naštval a řekl jsem: ‚Hele, ty jsi mě posílal, když jsem chodil do tý školy do Prahy…‘ Zmínil jsem se o tom, že mi nabízeli plán píšťaly, že bychom mohli houkat a měli vysokotlakou píšťalu, která by byla slyšet široko daleko… Pak už to bylo v době, kdy to nebylo aktuální. A takhle jsem to řekl a od té doby tenhle pán, který byl ve vedení energetiky, řekl: ‚Soudruzi, já myslím, že soudruh Krajník nám řekl už všechno.‘ A začal mít strach on.“

  • „Na ten komín jsem už jednou lezl, věděl jsem, co mě čeká. Je to fyzicky náročné a ještě je náročné, že se člověk bojí a těch šprinclů na žebříku se drží, tak pak ho nejvíc bolí ruce.“ – „Jak byl komín vysoký?“ – „To byl ten starý stometrový komín. Když jsme vylezli nahoru a začali jsme to přivazovat, tak přiletěl vrtulník a obletěl komín. A to jsme opravdu měli nahnáno, protože tam není kam se schovat.“ – „A to byl sovětský vrtulník?“ – „Ano, sovětský, to byli Rusáci. Když jsme slezli dolů, byli jsme rádi, že jsme živí. Asi dvakrát se mi o tom ošklivě zdálo, že mě honí vrtulník nahoře na komíně. To bylo to jediné hodně ošklivé.“

  • Full recordings
  • 1

    Mladá Boleslav, 02.02.2023

    (audio)
    duration: 02:15:16
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Během sovětské invaze vyvěsil černou vlajku. Potlesk vystřídaly prověrky

Václav Krajník v roce 1976
Václav Krajník v roce 1976
photo: Archiv pamětníka

Václav Krajník se narodil 28. července 1941 ve Stránce u Mšena. Komunisté jeho otci sebrali obchod se smíšeným zbožím a rodina se musela přestěhovat z Krp do Mladé Boleslavi. Pamětník poté měl z kádrových důvodů problém se dostat na střední školu, nejprve šel na učiliště do Krnova a poté mu umožnili vystudovat střední průmyslovou školu ve Dvoře Králové nad Labem. Na vojnu nastoupil k oddílu Vojenských staveb, dřívějším Pomocným technickým praporům. Pracoval v boleslavské automobilce AZNP, kde se zpočátku podílel na vzniku teplárny pro výrobu. Doplnil si studium na Vysoké škole chemicko-technologické. Během invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 s kolegou vyvěsili černou vlajku na komín teplárny. Později to musel vysvětlovat před prověrkovými komisemi. V práci však na rozdíl od svého kolegy mohl zůstat, později pod ním pracoval disident a evangelický farář Alfréd Kocáb, se kterým se spřátelil. V roce 2023 žil v Bradleci na Mladoboleslavsku. Příběh pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.