MUDr. Vladimír Krajina

„Otec dycky měl účel bejt prezident národně socialistický strany v exilu, a tak měl nějaký články v novinách do Ameriky a vždycky to odbíral a četl český noviny a nakonec řekl, no, bude sjezd v Paříži a mohl bych pomoct v Paříži na sjezdu, ačkoli se to potom změnilo. Bylo to v Praze, a tak sem byl rád, že jedeme jako rodina poprvé do Prahy. Sestra, já, matka a otec. Tak ten kruh se pěkně zavřel, že ten život rodičů měl takovej pěkněj konec. Tam sme poprvé potkali všechny moje příbuzný, co sem znal jen z fotografií. A taky sme potkali presidenta Havla. To bylo moc zajímavý a moc hezký. A vidět poprvé, jak to všechno vypadá. A zajet do Třebíče a vidět ty cesty a tak dále. Bylo to moc krásný. No, dostal otec vyznamenání v republice a taky tady v Kanadě za jeho práci. A dost brzy (po příjezdu do Kanady – pozn. M. Č.) se rodiče zajímali vo společnost tady ve Vancouveru. Profesory jiný na univerzitě, kruhy gourmet. Jejich život se změnil za kanadskej život. I když pořád milovali český národ a českou zem, matka nakonec řekla, když přijeli sme domů do Vancouveru, že je ráda, že je doma.“

„Otec jel do Nanaima, to je místo tady blízko, kde studovali ekologii, a jeho student byl Dieter Müller. Otec si ho vážil jako syna. ‚Tady ten člověk je významnej a je to vopravdu jako můj syn.‘ Vychovával ho v lesnictví a ekologii. No, já jsem ho potkal několikrát. Když jsme byli v té boudě, kde jsme byli v létě, kde študoval tu ekologii a pracoval. Pan Müller a jeho paní šli se vykoupat večer. Tam bylo malý jezero. Jejich děti seděly na klíně u matky a plakaly trochu. A vona je objímala a dávala jim pusinku. A zavolala mě a řekla: ‚Vláďo, kdyby někdo mně řekl v tom koncentráku, že budu objímat německý děti, tak bych jim řekla, že se zbláznili.‘ Já vo tom mluvím jen proto, že je to zajímavý, že ty rodiče byli vopravdu skrz těžký doby v koncentráku a tak dále, ale neměli v nich takovou hroznou zlost. A nenaučili mě nenávidět lidi, i když měli takový zlý zkušenosti. A jsem vděčnej.“