Bedřich Koutný

* 1954

  • „Takže nás tři estébáci někde posbírali, odvezli nás na radnici, na městský úřad do Zlína. Tam nám to jeden pověřený úředník oficiálně předával, z rozhodnutí pražského městského úřadu je shromáždění zakázáno, tímto nás o rozhodnutí vyrozumívají a upozorňují na důsledky v případě, že ho nebudeme respektovat… My jsme samozřejmě do té Prahy jeli. Tehdy nás pustili. Měli jsme sraz v bytě režiséra Andreje Kroba, který bydlel kousek nad Václavským náměstím. Tam jsme se zformovali, všichni ti aktivisti. Koukali jsme z okna ven a už jsme viděli ty naskládané antony jeden vedle druhého. Na čas, na který jsme byli domluveni, jsme vyrazili, s kyticemi, že je půjdeme položit k svatému Václavovi. Samozřejmě, jak jsme vycházeli, tak nás brali jako ovce jednoho po druhém. Rozváželi po služebnách a já měl štěstí. Zavřeli mě na Vinohradech, bylo nás tam v cele pro dva lidi snad patnáct a byla to tehdy skvělá společnost…“

  • „Tak měli povolení na můj byt plus na komplet celé sklepní prostory. To mně ukázali a já jim tedy řekl: ,Co se dá dělat, konejte svou povinnost.‘ Tak udělali byt. Já jsem netušil, že mezitím můj otec, který měl doma takovou malou páleničku, v době, kdy jsem byl pryč, na služební cestě, on si tam přepaloval trochu calvadosu. Byl to takový kotel a na tom hadičky, chladicí zařízení a tak, měl to v prádelně. Když jsem mu šel říct, že jdou dělat prohlídku do sklepa, tak se chudák málem vyvrátil, věděl, že to tam najdou. Oni v té prádelně hodinu chodili, prohledávali regály, hledali písemnosti… Pak přišli k tomu přístroji a říkali: ‚A toto je co? Kurva, chlapi, to je pálenica, to je pálenica! Rychle zahašte cigarety!‘ Takže asi po hodině zjistili, že se jedná o černou palírnu, to byl pro ně samozřejmě velký úspěch, že alespoň něco našli, že se našla pálenice.“

  • „Tehdy dokonce Státní bezpečnost plánovala ve spolupráci s Československou televizí, že ve Zlíně odhalí protistátní centrum. Budou to všechno natáčet a udělají z toho takový odstrašující případ pro mládež v celé republice. My jsme na to byli pochopitelně připraveni, protože minimálně měsíc předem stáhli sledovací orgány, takzvané sledky, z celé republiky. Ve Zlíně bylo zhruba třicet aktivních disidentů. Lidí, kteří se podíleli na tvorbě samizdatu, politicky angažovaní, do toho spadala i Česko-polská solidarita. My jsme spolupracovali v rámci výměny informací s Polákama, takže spousta lidí se zabývalo tím, že ty naše samizdaty nosili našim polským přátelům a zase přinášeli informace, co se děje u nich. V roce 1985 se chystala tato monstr akce. Na každého z nás na těch zhruba pětadvacet lidí byla nalepená tři vozidla po třech lidech.“

  • Full recordings
  • 1

    Zlín, 16.04.2014

    (audio)
    duration: 01:26:00
Full recordings are available only for logged users.

Nebát se a nekrást

Bedrich Koutny.jpg (historic)
Bedřich Koutný
photo: Paměť národa

Bedřich Koutný se narodil v roce 1954 ve Zlíně. Po maturitě v roce 1972 nebyl přijat na Vysokou vojenskou leteckou školu Slovenského národního povstání v Košicích. Začal tedy pracovat brigádně jako geodet a nastoupil v roce 1974 na obor geodézie na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Studium úspěšně dokončil a roční základní vojenskou službu odsloužil terénní geodetickou prací v rámci Vojenského projektového ústavu. Návrat do Zlína v roce 1980 představoval i začátek aktivního zapojení do disentu, kde spolupracoval například s Jaromírem Němcem, Bohuslavem Obdržálkem, Stanislavem Devátým, Janem Rumlem a dalšími. Tisknul samizdatovou literaturu a periodika - Informace o Chartě 77, Sport, Časopis SPUSA. První z mnoha domovních prohlídek u Bedřicha Koutného vykonala Státní bezpečnost v roce 1985 v rámci akce proti zlínskému disentu. Teprve když se stal pro Státní bezpečnost známou figurou, podepsal roku 1987 Chartu 77, v témže roce zakládá spolu se Stanislavem Devátým Společnost přátel USA. V letech 1988 a 1989 byl spolu s Petrem Bartošem a Pavlem Jungmannem mluvčím SPUSA, spolupořádal Palachův týden a další akce. V roce 1989 se stal jedním z koordinátorů Občanského fóra ve Zlíně a zasedal v občanské komisi prověřující příslušníky StB. V roce 1990 opouští místo geodeta u Pozemních staveb Brno, kde pracoval celá osmdesátá léta, a nastupuje na místo ředitele policie ve Zlíně, později vede policejní ředitelství Zlínského kraje až do roku 2014.