Iva Kotrlá

* 1947

  • „Bylo to deset lidí. Mám tady z toho fotografie. A takovým nezvoleným vůdcem byl Ludvík Vaculík. Ten právě říkával, že jsme junta a že mezi sebe nesmíme přijmout nikoho dalšího. Byl v tom hrozně striktní. A proto měl spory s Václavem Havlem, protože Václav Havel pro něj byl takový ohrožující prvek. Vaculík říkával, že toho by ve skupině nikdy nechtěl, protože ten je nebezpečný, zatáhl by nás do průšvihu a nemohli bychom vůbec nic dělat. Jemu to připadalo, že Václav Havel šel přes mrtvoly, že mu to bylo jedno. Vyčítal Havlovi, že napsal dopis prezidentovi a že vyloženě šel do chřtánu té potvory. Havel zase Vaculíkovi vyčítal, že je zbabělec, že je opatrný. Ale je pravda, že nás za celé ty roky nikdy nevyhmátli, nerozehnali. Dokonce i Havel tam jednou s námi byl v Kyjově. Proběhlo to v klidu. My jsme si vždycky psali další místo setkání na lístečky, nahlas se o tom nemluvilo. Bylo nás deset a pokaždé jsme se scházeli u někoho jiného, abychom dali dohromady časopis Obsah. Každý si přinesl svůj příspěvek, deset kopií, protože do cyklostroje se více než deset kopií nevešlo. Sešli jsme se u někoho v bytě, tam se ty příspěvky rozložily na koberec a pak si každý odvezl jedno číslo a pak se to už různě rozmnožovalo. Každopádně vždycky na konci na žlutém průklepovém papíru byl Ludvíkův fejeton, pak tam byla rubrika o knihách, pak politické úvahy i básně… Bylo to různorodé.“

  • „Manžel byl dvakrát nebo třikrát na Hrádečku [na chalupě u Václava Havla]. Také tam bylo nějaké setkání. Říkal, že se tam museli plížit lesem, ale dostal se tam. Já tam nebyla. Občas jsem musela zůstávat doma s dětmi. Manžel byl také jednou pozván na narozeniny Zvěřiny [římskokatolický kněz a signatář Charty 77 Josef Zvěřina]. Oslava se konala na chalupě Marie Rút Křížkové [mluvčí Charty 77]. Manžel tam jel autem. Řídil a s ním jeli Milan Uhde, Jan Trefulka a Zdeněk Rotrekl. Bezpečnost měla tu chalupu celou obklíčenou, všechny přístupové cesty, nikdo se tam nemohl dostat. Bezpečnost je samozřejmě zastavila. Manžel si říkal, že to bude špatné. Milan Uhde to hezky popisuje ve své knize vzpomínek. Policajti po nich naštěstí nechtěli občanky, zeptali se manžela, kam jedou. A manžel jim řekl, že je spolupracovník a že to tam jedou hlídat, a oni je pustili. A když přijeli na tu chalupu, tak nikdo nechápal, že se tam dostali. A manžel říkal, že ani nelhal, protože jsou spolupracovníci, ale s jinou stranou… Milan Uhde na to dodnes vzpomíná, že to byl úžasný zážitek.“

  • „Vedle těch dvou sedláků bydlely dvě sestry. Nikdy nevstoupily [do JZD]. Bylo to, jako když vidíte film Všichni dobří rodáci. Ty sestry byly chuděry. Jezdily s vozem, obhospodařovaly pole, byly udřené, ale nevzdaly to. Pro mě to byl takový úkaz na naší ulici. Ale lidé si toho nevážili. Posmívali se jim stylem, zda to mají zapotřebí. Taková tam byla atmosféra. Přišlo mi, že ten, kdo byl v JZD, byl vyšší elita, něco víc. Pracoval na poli. Dostal za to zaplacené, ještě měl záhumenek za polem, tam si pěstoval pro sebe ještě nějakou zeleninu a byl vnímaný jako lepší člověk. A ti, co zůstali sedlačit, zůstali na svých polích a nevstoupili do JZD, ti byli ve společnosti vnímáni jako lidé mdlého rozumu, že nejsou normální.“

  • Full recordings
  • 1

    Brno, 19.06.2018

    (audio)
    duration: 03:02:19
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

V těžkých chvílích jsem vždy myslela na všechny silné křesťanské ženy

Iva Kotrlá, mládí
Iva Kotrlá, mládí
photo: archiv pamětníka

Iva Kotrlá se narodila 16. prosince 1947 v Tasovicích u Znojma svobodné matce. Odmala se u ní projevovalo literární nadání. Ve svých vzpomínkách barvitě líčí obraz ustrašených padesátých let v totalitním Československu. Kvůli svým názorům musela v sedmdesátých letech opustit vysokoškolská studia. Spolu s manželem Zdeňkem patřila později k pražské literární skupině Ludvíka Vaculíka, která v rámci samizdatu vydávala tehdy zakázanou literaturu. Její texty také opakovaně uváděl Vatikánský rozhlas. Celá rodina byla až do sametové revoluce pod dohledem StB. Jejího manžela režim v roce 1985 podmíněně odsoudil za poškozování Československa v zahraničí. Roku 1986 pamětnice podepsala prohlášení Charty 77. V roce 2018 žila v Brně.