Božena Kostihová

* 1942

  • „Jsem seděla U Fleků, pojišťovna tam dělala zájezd a náš chlapeček, který studoval na filozofické fakultě, zapomněl něco doma. A já jsem mu volala, že budu U Fleků, tak ať si pro to přijde. Přišel tak kolem páté odpoledne, nesl transparent, na kterém bylo heslo Tak už dost! Říkal, ať jdu s ním, že plánují pochod na Václavské náměstí, že jich je asi padesát tisíc. Varovala jsem ho, ať nikam nechodí, že se něco semele. On odpověděl, že je jich padesát tisíc, že se nemůže nic stát. Dala jsem si další pivo, na jevišti se hrálo a zpívalo. Bylo asi devět hodin večer, otevřely se dveře a mezi nimi náš chlapec. Podotýkám, že to nebyl žádný hrdina ani žádný posera, byl to normální kluk, bylo mu devatenáct, byl to student. Sedl si ke mně, nabídla jsem, ať se napije ode mě piva. On ale sáhl a netrefil se rukou do ucha pivní sklenice. Viděla jsem ho v takovém stavu prvně. Řekl, že přišel, abych viděla, že je v pořádku, a dodal, že na Národní třídě byl masakr. Hrálo se, zpívalo se. Za chvíli tam přišla jeho kamarádka, byla z ekonomky, její spolužačky dávaly těm policistům za štít květiny. Přisedla si a stále opakovala, jak je strašně mlátili. Nic jiného jsem z ní nedostala.“

  • „Kolem Vánoc byl už Radim převezen do vyšetřovací vazby v Litoměřicích, přišel najednou dopis pro mého syna. Oni byli s farářem kamarádi. Dopis byl poslaný z Mostu a byl psaný tužkou. V té době za mnou přijel k nám domů major Fiedler. Přijel si pro psací stroj, který tehdy neodvezli. Ptala jsem se ho, jestli byl Radim v Mostě, protože mi přišel dopis z Mostu. Řekl mi, že ho poslal on sám, že ho měl Radim napsaný už ve věznici v Litoměřicích a že se ptal, jestli ho smí poslat. Tak ho prý vzal k sobě a hodil ho v Mostě do poštovní schránky. Radimovi pašoval do věznice i cigarety, poslala jsem mu nějaký načatý balíček z domova. Ale myslím, že kdybych mu bývala dala dvacet korun, že by mu je býval i koupil. Major Fiedler nebyl až taková svině. Pak jsem se dozvěděla, že měl problémy s alkoholem.“

  • „Takže jsme zajeli za hřbitov, já si vzala ty věci a dala jsem je Radimovi do auta. Nasedli jsme a halt, byli tam policisté. Radima kontrolovali a ptali se ho, proč má jedno razítko v řidičáku hnědé a ne černé. Radim odpověděl, že asi měli zrovna hnědý polštářek. Policista mu řekl, že pojedeme s nimi, že to musí prověřit. Tak jsme jeli na policii. Radima odvedli. A mě odvezli domů, byli asi čtyři. Stáli před bytem a já se zeptala, proč k nám jdou, že chci vidět nějaký papír – a oni vytáhli příkaz k domovní prohlídce. Viděla jméno knihařky, že je to kvůli ní, podpis prokurátora a razítko, to jsem věděla, že by tam mělo být. Tak jsem jim řekla, aby šli dál. Ten den moje děti byly nemocné, byly doma v posteli. Řekla jsem, ať jdou do svého pokoje, a postavila jsem na kávu. Měla jsem největší strach v životě. Nevěděla jsem, co bude, děti jsou tady, byl to šílený strach. Najednou si říkám, přeci jim nebudu vařit kávu. Tak jsem tu vodu vypla. Protože Radim u nás měl občas peníze, deset tisíc třeba, stačila jsem dceři říct, že v obýváku, v prvním šuplíku je obálka s penězi, ať je vezme k sobě. Tak je vzala a celý den tu obálku nosila za kalhotami. Nahrnuli rukavice a jeli po hrnečkách, po knížkách, občas něco sebrali. Sebrali třeba knihu Jacka Londona Bílý tesák a vedle toho byl Artur London Doznání, to tam nechali, protože si mysleli, že je to ten druhý London.“

  • Full recordings
  • 1

    Ústí nad Labem, 08.06.2023

    (audio)
    duration: 01:43:36
    media recorded in project Příběhy regionu - Ústecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Přepisovala farářovy samizdaty a zatkla ji StB. O nebezpečí nepřemýšlela

Božena Kostihová, Ústí nad Labem, červen 2023
Božena Kostihová, Ústí nad Labem, červen 2023
photo: Paměť národa

Božena Kostihová, dívčím jménem Mayerová, se narodila v Praze, ale žila v Roudnici nad Labem. Tatínek Josef Mayer se stal v roce 1945 národním správcem podniku Meva v Brandově na Mostecku, kam se rodina přestěhovala. O dva roky později se rodina opět stěhovala, tentokrát do Jistebnice u Tábora, kde otec pracoval v podniku Meva. Na podzim 1949 otce zatkla policie a za špionáž dostal u soudu tři roky vězení. Pracoval v uranových dolech v Jáchymově. Pamětnice vystudovala gymnázium v Mostě a nastoupila jako písařka a později kreslička do Báňských staveb Most. V roce 1961 vyrazila na podnikovou dovolenou do Moskvy, zde navštívila mauzoleum, kde ležela nabalzamovaná těla Vladimíra Iljiče Lenina a Josefa Vissarionoviče Stalina. V roce 1966 si Božena Mayerová vzala za muže Stanislava Kostihu, v následujících letech se jim narodila dcera Zuzana a syn Stanislav. Při křtu syna v roce 1970 se seznámila s knězem Radimem Hložánkou. Pro něj od roku 1972 opisovala náboženské texty a písně. Pamětnici i jmenovaného kněze zadržela Státní bezpečnost na podzim 1981. Boženu Kostihovou po výslechu pustili a provedli u ní domovní prohlídku. Faráře Hložánku odsoudili na 20 měsíců. Pamětnice byla vyšetřovaná Státní bezpečností, přesto se snažila duchovního podporovat, dopisovala si s ním v době výkonu trestu. Stali se z nich přátelé. Po propuštění Hložánky už v opisování textu nepokračovala. Zažila i lidské jednání ze strany důstojníka Státní bezpečnosti. V roce 1984 odešla ze školy do pojišťovny. Sedmnáctého listopadu 1989 byla v Praze, její syn se účastnil demonstrace na Národní třídě. Od té doby se její děti angažovaly v polistopadových událostech. Ona necítila potřebu být aktivní ani v rámci Občanského fóra. V roce 1992 začala pracovat v autopůjčovně. Do penze odešla v roce 1997, následně s manželem cestovali po celém světě. V roce 2023 žila v Mostě. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky podpoře ze Statutárního města Most.