Marie Košková

* 1931  †︎ 2019

  • „Jak tam stříleli Židy, tak tam po levé straně, když jsme jeli do města, bydlela nějaká Jankelová. Ta se snažila utéct k nám do vesnice. Utíkala k nám do vsi, rozcuchaná, celá vyděšená. Pak tam ještě za lidmi běhala asi dvouletá židovská holčička. Nějak se zatoulala nebo ji její rodiče pustili a mysleli si, že ji tím zachrání. Brečela, lidé před ní utíkali. Každý se jí bál. Kdo Židům pomáhal, tak za to byla kulka nebo zastřelení celé rodiny. Němci s lidmi tak nakládali, bylo to hrozné. Jankelová utíkala do naší vesnice přes obilí. Oni ji dohonili a zastřelili. Pak ji odtáhli jako mršinu a hodili ji do nákladního auta. A to dítě chytili za šatičky, které měla na sobě, a jako nějaký předmět ji hodili na vůz. Zasténala, byla celá zničená. To bylo strašné.“

  • „(Co pro vás bylo nejhorší?) To bylo právě to, že jsme se báli. Celé rodiny se bály. V noci, když jsme šli spát, tak jsme se báli, že nás přepadnou a vyvraždí, protože to se stávalo často. A ty polské vesnice... taková velká polská vesnice. Celou ji banderovci vypálili. Oni jeli, stěhovali se na voze, všechno ostatní nechali doma. A nějaká Piniewska ještě něco zapomněla doma, tak se pro to vrátila. A když utíkala zpátky, tak ji banderovci na cestě v lese zastřelili. A bandité tam byli. Prostě žádná vláda, tam se zabíjeli lidi, a nikdo nevyšetřoval, nekontroloval, kdo to byl, kdo koho zabil, nic! To se nekontrolovalo. Tam se prostě zabíjelo.“

  • „Moji rodiče, co dostali od svých rodičů, to nebylo moc polí. Maminka dostala od rodičů čtyři hektary. Tatínek dostal od rodičů tři hektary. Takže měli sedm hektarů. Když jsme jeli do Čech, tak jsme měli již patnáct hektarů. Tatínek pořád šetřil. Jak se někde prodávalo pole, tak... Tam se nekoukalo na nějaký nábytek do kuchyně nebo nějaký přepych. Hlavně aby bylo pole a bylo co jíst. Lidé byli zvyklí jen na hlad, takže každý sháněl, aby měl hodně polí, aby mohli být z čeho živi.“

  • Full recordings
  • 1

    v Novém Městě pod Smrkem, 21.11.2016

    (audio)
    duration: 04:45:25
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Jak přišla noc, tak se ve vsi střílelo, psi štěkali, hodně jsme se báli

Marie Košková, 1948
Marie Košková, 1948
photo: archiv pamětnice

Marie Košková, rozená Čmuchálková, se narodila 6. února 1931 v obci České Novosilky, okres Horochov na Volyni. Její rodiče měli na Volyni vlastní hospodářství, v důsledku čehož hrozil celé rodině během sovětské nadvlády transport na Sibiř. Tomu však na poslední chvíli zabránil příchod Němců. Během německé okupace se stala svědkyní pronásledování Židů a Poláků nacistickými jednotkami a ukrajinskými nacionalisty. Popisuje nelehký život a válečné strasti na Volyni. Dva bratři Marie Koškové se na podzim roku 1944 zúčastnili Karpatsko-dukelské operace. Jeden z nich v Karpatech zahynul a druhý byl vážně zraněn. V dubnu 1947 reemigrovala s celou rodinou do Československa. Usadili se ve Frýdlantském výběžku, v okrese Liberec. Zde zprvu pomáhala na bratrově statku a posléze na statku rodičů. Rodiče i bratr odmítli vstoupit do Jednotného zemědělského družstva, a tak obě hospodářství komunisté rodině Čmuchálkových postupně zabavili. Marie Košková vychovala čtyři děti. Žije v Novém Městě pod Smrkem v okrese Liberec. Marie Košková zemřela 9. listopadu 2019.