Edita Kosinová

* 1921  †︎ 2018

  • „Co bylo zajímavé, [naši příbuzní – pozn. aut.] posílali třeba jenom chleba, když byla možnost kilových balíků, a v tom chlebě měli zapečené srolované zprávy. Dneska jsou všechny ty zprávičky v Židovském muzeu v Praze. Já jsem to tam odevzdala, protože to je docela zajímavé. My jsme měli udělaný takový kód, měli jsme povolené psát jednou měsíčně lístek a právě na něm byl ten kód. Takže když se psalo velké ‚T‘, tak znamenalo: Posílej lék určitý.“

  • „Bohužel tím, že se můj otec v roce 1933, kdy byly volby, hlásil k německé národnosti, tak v Brně řekli: ‚Nedostanete zpátky vůbec nic.‘ Přestože jsme se snažili, až k nejvyšším úřadům, ministerstvům, všechno, nic nebylo platné. Přestože rodiče umřeli v Osvětimi, nedostala jsem nic, protože jméno Spiegler bylo v Brně spojené s nacismem.“

  • „Když Hitler obsadil Rakousko, kde jsme měli příbuzné, tak jsme se teprve já i můj bratr dozvěděli, že jsme Židé. My jsme se o tom vůbec [nebavili – pozn. aut.], nikdy doma se [o tom – pozn. aut.] nemluvilo a my jsme se stýkali jak se Židy, tak s Čechy, Němci. To bylo úplně jedno. Byli jsme parta mladých lidí, kde se na tohle vůbec nekoukalo.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 12.04.2016

    (audio)
    délka: 02:18:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Stýkala jsem se s Čechy i Němci, prostě to tehdy bylo úplně jedno

Edita Kosinová
Edita Kosinová
zdroj: archiv Edity Kosinové

Edita Kosinová, rozená Spieglerová, se narodila 16. prosince 1921 v Brně v tehdejším Československu do plně asimilované židovské rodiny. Vystudovala evangelickou německou školu, poté přešla na dívčí lyceum a po jeho absolvování pracovala v obchodě. Jak sama poznamenává, před rokem 1939 neexistovaly v Brně žádné národnostní problémy a o svém židovském původu se dozvěděla až s příchodem nacismu. Otec uvažoval, že pamětnici a jejího bratra Petra pošle do Anglie, ale nakonec si to rozmyslel. Ze svého bydliště byli Spieglerovi přestěhováni do staré části Brna, odkud dne 1. prosince 1941 odjela celá rodina transportem G do terezínského ghetta. Zde bydleli v Sudetských kasárnách a poté byla pamětnice s maminkou přesunuta do Drážďanských kasáren. Edita pracovala v Terezíně jako sestřička v infekční nemocnici a tato práce po nějaký čas fungovala jako ochrana pamětnice i její rodiny před transporty na východ. 15. května 1944 však byli rodiče zařazeni do transportu a s nimi se přihlásil také bratr Petr s přítelkyní. Rodiče byli v červenci 1944 zplynováni a bratr prošel dalšími koncentračními tábory, Schwarzheide a Sachsenhausen-Oranienburg, než byl (pravděpodobně) v březnu 1945 zastřelen. Pamětnice zůstala v Terezíně. Při léčení vězňů se v dubnu 1945 nakazila skvrnitým tyfem. Po návratu do Brna nedostala zpět byt ani obchod, protože se její otec v roce 1933 přihlásil k německé národnosti. Pamětnice odešla pracovat do Žatce jako zdravotní sestra a v ordinaci se seznámila se svým budoucím manželem. Měla však odjet do Austrálie za příbuznými, a tak se brzy vdala, ovšem manžel, který sloužil jako voják v Žatci, byl zřejmě kvůli odbojové skupině Praha-Žatec odeslán do dolů Laušman u Kladna a poté do Terezína. Manžel nakonec dostal modrou knížku a společně se přestěhovali do Prahy, kde Edita Kosinová žije dodnes. Edita Kosinová zemřela 26. srpna 2018.