Ing. Petr Košacký

* 1945

  • „V lednu [1990] byla na náměstí veliká demonstrace za odchod posádky z Jeseníku. To byl jeden z požadavků [Občanského fóra], proto jsem si na to teď vzpomněl. Díky své aktivitě jsem je měl potom na starosti, dokud neodešli. Takže jsem se s nimi loučil na slavnostním nástupu a měl jsem možnost sovětským vojákům říct, že jsme je tu vůbec neměli rádi, ať si nemyslí, že jsme je tu rádi měli a že se konečně udělalo spravedlnosti za dost. Tak nějak v tom duchu. To vím, že tenkrát pan velitel z toho nebyl nadšený, že jsem to tak říkal.“

  • „Já mám naprosto neuvěřitelnou vzpomínku na tento den. S jedním kolegou jsme byli na služební cestě v Praze. Bylo to v pátek 17. listopadu. Vyvíjeli jsme nějakou novou výrobu a potřebovali jsme něco konzultovat v nějakém výzkumném ústavu. Ani už teď nevím, jak se jmenoval. Takže jsme přijeli do toho výzkumného ústavu, ohlásili jsme se u tamního ředitele a byli jsme usazeni do kožených křesel, ředitel byl proti nám za stolem v koženém křesle. A ten kolega žoviálně začal: ‚Pane řediteli, abychom vám...‘ On nás zarazil, stoupl si za tím stolem a řekl: ‚No tak s těmi 'pány' jsme snad jednou provždy skončili v roce 48‘!' My jsme na něj vytřeštili oči a omluvili se, že tedy 'soudruhu řediteli'. Proběhlo jednání a tím vlastně příhoda končí, až na to, že jsme odjížděli z Prahy kolem třetí hodiny a po dálnici od Hradce Králové jelo jedno auto za druhým žluté barvy. A my jsme si říkali, že mají asi nějaké cvičení. Dojeli jsme domů a já jsem doma zapnul Svobodnou Evropu a tak vlastně jsem se poprvé dozvěděl, z čeho a odkud jsme vyjeli z Prahy.“

  • „Vašek Dvořák mě na jaře 89‘ pozval a říkal: ‚Hele, pojď sem. Nepodepsal bys tady něco?‘ Měl Několik vět. Takže já jsem se k nim zamotal. Věděl jsem, že jeho paní měla velké trable v práci. Dodnes stále hraje na varhany. Tak bych řekl, že Václav způsobil mé pozdější angažmá. Vzpomínám, jak jsme jeli na dovolenou a v rádiu na Svobodné Evropě každý večer četli jména podepsaných pod Několika větami. My jsme jenom čekali, jestli se tam moje jméno ocitne, nebo neocitne. No, neocitlo se tam, takže jsem to z toho pohledu přečkal bez šrámu.“

  • Full recordings
  • 1

    Šumperk, 24.05.2022

    (audio)
    duration: 01:48:59
    media recorded in project Příběhy regionu - Střední Morava
Full recordings are available only for logged users.

Měl jsem možnost říct sovětským vojákům, že jsme je tady vůbec neměli rádi

Petr Košacký, 1978
Petr Košacký, 1978
photo: archiv pamětníka

Petr Košacký se narodil 12. dubna 1945 v Ostravici. Otec Karel Košacký byl za druhé světové války členem Obrany národa a v Ostravici podporoval partyzány z 1. československé brigády Jana Žižky. Kvůli jeho práci v polesí se rodina často stěhovala. Bydleli v obci Mírov, ve Špindlerově Mlýně a v Králíkách. Během prověrek v roce 1958 otce málem vyhodili ze zaměstnání. Zachránila ho jeho aktivita za války. Petra Košackého rodiče vedli k víře v Boha, chodil do náboženství a zpíval v kostelním sboru. To mu ale uškodilo v posudku pro přijetí na střední školu. A tak byl na další studium přijat až na základě odvolání a zásahu maminky. V roce 1962 odmaturoval na Střední všeobecné vzdělávací škole (SVVŠ) v Bruntále. Na další studium na vysoké škole nedostal doporučení, a proto nastoupil na stavbu v Brně. Po roce se opět hlásil na vysokoškolská studia, ale tentokrát již z pozice pracující dělnické třídy, a tak nic nebránilo jeho přijetí na stavební fakultu VUT v Brně. Tam také zažil rok 1968. Během pražského jara se zúčastnil několika demonstrací a po srpnu 1968 protestoval proti okupačním vojskům. Po škole pracoval v Ostravě. V té době se také oženil s vystudovanou lékařkou Bohumilou Loukotovou, kterou znal již z dob studií. Poté nastoupil do Rudných dolů Jeseník a do tohoto města se s manželkou nastěhoval. V roce 1972 se jim tam narodil syn Ondřej a o čtyři roky později dcera Kateřina. Petr Košacký sice pravidelně poslouchal Svobodnou Evropu, ale veřejně se nijak protirežimně neprojevoval. V roce 1989 podepsal petici Několik vět. Během sametové revoluce organizoval generální stávku v Rudných dolech, byl jedním ze zakládajících členů a mluvčích Občanského fóra v Jeseníku. V únoru 1990 byl kooptován do funkce předsedy městského národního výboru. V rámci tohoto postu řešil odchod sovětské posádky z města. V prvních svobodných volbách ho pak hlasy voličů vynesly do křesla starosty města. Po odchodu z radnice se nějakou dobu živil poradenstvím a poté dělal ředitele Vlastivědného muzea Jesenicka. V době natáčení v roce 2022 žil stále v Jeseníku.