PhDr. Markéta Koronthályová

„No a pak vznikla právě ta zajímavá situace, že když jsem to řekla pateru Ladislavu Pokornému, který byl v té době děkanem teologické fakulty, tak říkal: ,No, podívej se, ale tady je jedna škola, na které by ti ta kádrová vada nemusela vadit, a to je teologická fakulta. Tam sice ještě nikdy žádná žena v historii neučila, ale proč to jednou nezkusit, někdo musí bejt první.‘ Pak bylo chvíli ticho a pak si mě zase zavolal a říkal: ,No, podívej, já jsem o tom mluvil s panem biskupem Tomáškem, on by nebyl tak docela proti, ale chce s tebou mluvit. Tak musíš za ním jít do Arcibiskupskýho paláce si s ním popovídat.‘ Tak jsem šla. Srdce mi tady bouchalo a v Arcibiskupském paláci jsme si sedli proti sobě, biskup Tomášek zapnul rádio, abychom si mohli povídat, a povídali jsme si o výchově, o vzdělání, protože on byl vzděláním pedagog, a pak říká: ,No, víte, já jsem si vždycky myslel, že u těch seminaristů ve výchově ten ženský prvek by měl být obsažený, protože aby výchova byla kompletní, tak v ní má být obsažen mužský i ženský prvek, to já jako pedagog vím velice dobře.‘ No a pak mi řekl takovou tu větu, kterou si nosím jako diamant v srdci. Řekl: ,Víte, každou bych tam nepustil, ale vás tam pošlu.‘“

„No a tak jsme byli připravení na to, že nás vyhoděj. A když jsme to nějakým způsobem snad zpracovali, tak si nás zase zavolali a řekli, že nás teda nevyhoděj. A my jsme se potom dozvěděli, když jsme po tom pátrali, když už to šlo, že to vlastně byla součást boje dvou komunistických křídel na filozofické fakultě, že bylo nějaké křídlo progresivní a křídlo regresivní – nevím – [lidí], kteří si navzájem potřebovali dokazovat, že ti druzí jsou špatní. A oni to použili. Ovšem, kdo do toho nastražil ty dělníky z ČKD a kdo do toho dal to oznámení, to se nám nikdy zjistit nepodařilo. Ale oni si takhle chtěli dokazovat, jak jsou špatní. No, a tak si nás zavolali a řekli, že se rozhodli, že nás nevyhoděj, protože my jsme měli studijní výsledky výborný, to byla tenkrát třeba vědecká studijní soutěž, a my jsme tam měli každej třeba i několik prací, účastí a tak. Tak že nás nevyhoděj, ale že nám dají důtku. A dali nám každému papír, kde bylo napsáno, že se nám uděluje důtka za chování, které se neslučuje s chováním studenta vysoké školy socialistického státu, tečka. Takže tam nebylo nic o kostele, nic o náboženství, protože – to oni nám tam tloukli o hlavu: ,Jistěže, vy máte právo na náboženství, máme náboženskou svobodu, my jsme svobodný stát, ale nikde není psáno, že musíte studovat na filozofické fakultě. Ale můžete mít svoje náboženství.‘ Tak to bylo naformulovaný tak, že jako kdybychom se někde opili a vymlátili hospodu, tak to bylo asi tak na stejné úrovni, nebylo z toho jasný, co to bylo. No ale s tímhle tím papírem už bylo jasný, že nikde nenajdeme vůbec žádné místo v oboru.“