P. Josef Kordík

* 1948

  • „Dostal jsem nejvyšší befel seshora, abych změnil fakultu z textilní na teologickou.“ – „Jak ten befel nebo signál vypadal?“ – „Naprosto zničehonic. Potůček v Nové Vsi nad Popelkou byl po kotníky, takže jsem byl neplavec. V životě jsem uplaval osmnáct metrů a víc ani náhodou. U školy jsme měli letní výcvikový kurz, základní, vysokohorský a pro neplavce. Okamžitě jsem využil pro neplavce, a to bylo v Ústí nad Labem. Jezdili jsme na termální koupaliště na Klíši nebo v Brný a vždycky při jídle se řeklo, na které koupaliště se MHD pojede. Nějak jsem to přeslech a najednou jsem se ocitl na koupališti na Brný a byl jsem tam sám. Nechtěl jsem jet zpátky přes celé město na Klíši, a tak jsem si četl knížku a dočetl jsem tu knížku.“ – „To byla nějaká duchovní knížka?“ – „Ano, byla to Plná slávy od Bruce Marshalla. Dočetl jsem ji a uslyšel jsem hlas: Budeš farářem. To bylo v pátek odpoledne a hnedka v pondělí jsem si to začal zařizovat.“

  • „Až vraždy tam byly mezi vězněma. Kdo byl slabší, tak si ho okamžitě zterorizovali a udělali z něj podřadného člověka. Nešťastný člověk, který tam byl mladý, tak si z něj klidně ostatní udělali děvku. A s tím se nedalo nic dělat. Peklo ve věznici si dělají především vězni mezi sebou. Ti ostatní dozorci nejsou na vině. A asi s tím nejde nic dělat.“ – „Mohl jsi chodit na cely je navštěvovat?“ – „Ze začátku to bylo naprosto bez problému. Všechno bylo tak uvolněný, chodíval jsem tam večer s nima hrát žolíky. Ale jak se to postupně usazovalo, tak už se vše institucionalizovalo a pak oddělení nebezpečných vězňů, kteří jsou nebezpeční sami sobě nebo druhým, tam byl rozhovor zásadně přes mříž. Byl jsem tam sám, ale přes mříž.“ – „Bylo to nutné? Nebo myslíš, že by ti ublížili? Nebál by ses jich?“ – „Bylo to nutné. Občas se stalo – mně ne – ale ostatní kaplani měli i příhody, že vězeň prostrčil ruce skrz mříž a pokoušel se je zardousit.“

  • „Nastoupil jsem do Libčevse po opilci, všechno tam bylo neskutečně zničené. Říkal jsem si: Když budu hodný, tak tady budu do smrti. A budu se dívat, jak těch deset patnáct lidí, kteří zde chodí do kostela, bude umírat. A kolik jich tady potom přibude? Nemůžu tady takto pasivně [fungovat]. Rozhlížel jsem se. Rozhodnutí podepsat Chartu s tím souviselo. Podepsal jsem ji na jaře 1978, v době nejkrutějšího pronásledování. Kdekoho zavírali. Měl jsem to důkladně promyšlené.“

  • „Viděli, že mám maturitu z angličtiny, tak mne šoupli tam, kde jsme na vojně potřebovali angličtinu. Vojna byla krutá. Ale dostal jsem se do [protirádiového pluku], kde jsme poslouchali americkou armádu. Specielně naše jednotka poslouchala řízení dělostřelecké střelby na střelnici v západním Německu, navigování střel. Poslouchání provozu naživo bylo samé: ‚Vertical angle‘ (svislý úhel)...“

  • „Sblížil jsem se s mladými lidmi z undergroundu. Měli ve vísce u Chomutova stodolu, kde hráli koncerty s Plastikama [The Plastic People of the Universe]. Podobné akce se tam dělaly. Jenže při koncertu hraje šest lidí a ostatní pasivně poslouchají. Akorát se sejdou, popovídají si, podpoří se. A tak jsem řekl: ‚Musíme něco udělat. Budeme hrát divadlo.‘ Cvičili jsme hru Salome od Oscara Wildea. Tam účinkuje asi dvacet herců. Když jsme to připravovali, odpoledne byl oběd a večer divadlo na dvoře fary v Libčevsi. Estébáci měli v hospodě štáb. Když jsme skončili hru, zavládlo velké nadšení, že se to podařilo dokončit, úplná euforie. A o půlnoci zvonili agenti u fary.“

  • Full recordings
  • 1

    archiv Semily, 17.02.2015

    (audio)
    duration: 01:51:00
    media recorded in project Příběhy našich sousedů
  • 2

    Liberec, 21.10.2021

    (audio)
    duration: 01:21:00
    media recorded in project Příběhy 20. století
  • 3

    Praha, 16.12.2021

    (audio)
    duration: 01:47:47
    media recorded in project Příběhy regionu - Liberecký kraj
Full recordings are available only for logged users.

Komunisti ho zbavili sutany. Faráře poté dělal chartistům i vězňům

Josef Kordík na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě
Josef Kordík na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě
photo: archiv pamětníka

Josef Kordík se narodil 1. srpna 1948 v Jilemnici, ale vyrůstal v Nové Vsi nad Popelkou. Otec byl během druhé světové války totálně nasazený v ústecké chemičce, nakazil se však tyfem a propustili jej na léčení. V Nové Vsi měla rodina dva hektary vlastního lesa, o který ji komunisti připravili v roce 1956. Josef Kordík vystudoval chemicko-textilní školu ve Dvoře Králové nad Labem s rozšířenou výukou angličtiny. Kvůli tomu na vojně dělal odposlechy Američanů, během okupace v srpnu 1968 ale odposlouchával a rušil také sovětské vojáky. Po vojně nastoupil na textilní fakultu v Liberci a současně navštěvoval místní faru. Během studia se na základě božího vnuknutí rozhodl stát farářem a přestoupil na fakultu bohosloví v Litoměřicích. Zde studoval až do roku 1975 během sílícího normalizačního tlaku na církev. Po vysvěcení nastoupil jako kaplan v Bílině. V roce 1978 se rozhodl podepsat Chartu 77, což následně vedlo k jeho vyloučení z církve a k trestnímu stíhání. Státní bezpečnost ho opakovaně vyslýchala a sledovala. Josef Kordík navázal bližší vztah s chartisty, s katolickým disentem i severočeským undergroundem. Účastnil se přednášek, divadelních představení i setkání katolického disentu. Během osmdesátých let pracoval jako řemeslník ve výrobně nábytku. Vyučil se uměleckým truhlářem a ke konci komunistického režimu si založil živnost. Krátce po sametové revoluci se vrátil do církve a stal se farářem v Železnici. Působil také jako vězeňský kaplan ve Valdicích, kde vedl rozhovory s vězni i bohoslužby. V roce 2021 žil v Železnici a stále vedl tamní farnost.