Vladimír Korčák

* 1924

  • „Uprostřed prosince 1941 byl zatčen dr. König, spojka na ÚVOD, a dvacátého prosince zatklo gestapo pana Satrana. Maminka, která se to dozvěděla, mne poslala s touto informací do redakce Venkova za otcem. 21. prosince, tři dny před Štědrým dnem, odpoledne vtrhlo gestapo do našeho bytu, domů, zatklo maminku a tatínka a odvezlo je. Doma byl jenom čtrnáctiletý Igor. Já s Bohoušem jsme ještě kupovali dárky a vánoční stromek a přišli jsme domů až večer. A tak jsme čtrnáctiletý Igor, sedmnáctiletý Vláďa a devatenáctiletý Bohouš zůstali sami bez rodičů až do konce války. S maminkou jsme se už nesetkali. Po návratu domů z koncentračního tábora tatínek vyprávěl, že když ten den přišel odpoledne domů, byli v bytě příslušníci gestapa a Igor, který musel sedět s rukama položenýma na stole. Maminka už byla odvedena. Tatínek se jich zeptal, jestli by jim mohl dát knihy, které nám koupil jako dárek k Vánocům. Gestapák dovolil, ale knihy musel před ním vysypat na zem.“

  • „Věděli jsme, že je vězněn v pankrácké věznici, ale povolení k návštěvě mohlo vydat jedině gestapo. A to znamenalo vydat se do Petschkova paláce, sídla pražského gestapa. Masivní budova tohoto bývalého bankovního ústavu je na rohu nynější Opletalovy ulice a ulice Politických vězňů. Dnes je obtížné plně vylíčit pocity tísně, strachu, nenávisti a touhy po odplatě již při pohledu na místo, kde, jak jsme dobře věděli, gestapáci vyslýchali a mučili stovky našich lidí, často již z malicherných příčin. Někdy pro pár slov. Když už jsem se rozhodl, bylo třeba tyhle pocity přemoci a také vymyslet si důvod, proč o návštěvu žádám. Přišel jsem jedině na nápad, že nevíme, kam rodiče dali lístek od prádelny. Ale nic lepšího jsem si nevymyslel. Vyzbrojen svou chabou znalostí středoškolské němčiny jsem se vydal do sídla nacistické hrůzovlády. Se sevřeným žaludkem jsem vstoupil do paláce. Hned za vchodem stál na každé straně esesman v černé uniformě se samopalem v rukou. Třetí u stolečku, kterému jsem musel říci, proč přicházím. Poslali mě doleva v přízemí.“

  • Full recordings
  • 1

    osada Brnky, 14.09.2013

    (audio)
    duration: 47:34
    media recorded in project Soutěž Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Těžká životní situace člověka zlomí, nebo naopak zocelí. My jsme se zlomit nenechali

Vladimír Korčák
Vladimír Korčák
photo: Pamět národa - Archiv

Vladimír Korčák se narodil 28. května 1924. Během nacistické okupace za druhé světové války se jeho rodiče aktivně zapojili do protinacistického odboje. Spolupracovali s ilegální organizací ÚVOD - Ústřední vedení domácího odboje, založili vlastní odbojovou organizaci Český kurýr, která rovněž tiskla protiněmecký časopis Český kurýr. Rodiče pamětníka byli zatčeni v prosinci 1941. Prošli věznicí na Pankráci, terezínskou Malou pevností, poté je deportovali do koncentračních táborů Osvětim a Mauthausen. Pamětníka mezitím povolali na nucené práce, které nakonec vykonával v pražské továrně Mikrofona. Maminka válečné útrapy nepřežila a otec se vrátil z koncentračního tábora slepý. Vladimír Korčák vystudoval lékařskou fakultu a působil jako chirurg ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.