Ruth Kopečková

* 1923  †︎ 2022

  • „Já jsem tam přišla po válce, já v dřevácích, moje boty přede dveřmi, v mé halence mi přišla otevřít, naše záclony na oknech... A divila se: ‚Ty ses vrátila?! A kde máš maminku...?‘ No, tak to bylo jasný, kde mám maminku... To je takový můj neuralgický bod.“

  • „(Který tábor byl pro vás nejhorší?) Bergen-Belsen. Tam to bylo strašný. Nebylo tam jídlo. Deset dní jsme nejedli ani nepili. A to je to nejhorší – nepít. Nejíst vydržíte, ale nepít... Tisíce mrtvol na hromadě, kdy jste nepoznali, jestli je mrtvý, nebo živý, jestli je mu zima, nebo co mu je. Žádné jídlo. Když nás Angličané osvobodili, tak rozdávali v dobré víře konzervy a ti, kdo se toho najedli, tak skončili. A vůbec ta atmosféra v Bergen-Belsenu byla strašná.“

  • „Představte si, že přijdete do kasáren, kde jsou palandy a kde máte kufr pod hlavou. Tak jsem musela maminku utěšovat: ‚Mami, to nebude tak strašný. Sem dáme šátek, na to dáme nějakou fotku a hotovo.‘ Ale když je tam ten člověk bezmocný a nikdo mu v tu nejhorší chvíli nepomůže... to je něco nepředstavitelného.“

  • Full recordings
  • 1

    Praha 10, Hagibor, 23.01.2017

    (audio)
    duration: 02:48:53
    media recorded in project Příběhy 20. století
Full recordings are available only for logged users.

Přežila jsem osm koncentráků, ale po návratu do Dolních Kounic se mě nikdo ani nezeptal, mám-li hlad a kde budu spát

Ruth Kopečková 2017
Ruth Kopečková 2017
photo: Petra Verzichová

Ruth Kopečková, rozená Morgensternová, se narodila 1. srpna 1923 v Dolních Kounicích do židovské rodiny Filipa a Emy Morgensternových, kteří vlastnili a provozovali tamní kamenolom. Když v roce 1933 zemřel tatínek na zápal plic, maminka se starala o kamenolom sama. Pamětnice se od druhé poloviny třicátých let připravovala na odchod do Palestiny, ale na rozdíl od své kamarádky Trudy Friedlové nestihla odjet včas. Po německé okupaci 1939 již nemohla vycestovat. V té době také maminka musela hluboko pod cenou prodat kamenolom. Dne 14. března 1942 odjela Ruth Kopečková s maminkou transportem do Terezína, odkud byly vyslány na šestinedělní práci do lágru v Karlově Vsi na Křivoklátsku. Dne 1. září 1942 následoval transport do estonské Jägaly, kde se pamětnice s maminkou navždy rozloučily. Ruth Kopečková prošla estonskými koncentračními tábory Reval, Ereda, Kivioli, Lagedi a poté ji vrátili do Německa přes Stutthof, Hamburk do Bergen-Belsenu, kde díky osvobození britskou armádou 15. dubna 1945 jen o vlásek unikla smrti vyhladověním. Po návratu do Dolních Kounic v květnu 1945 nebyla v obci vítána a v jejich domě už bydlely jiné rodiny. Ruth Kopečková zemřela 20. června roku 2022.